Když láska zavelí...rozum je v pr**** ^__^

„Soráč.“ Nechal se slyšet Roman, popadl ubrousek a začal spěšně utírat čaj, kterým Martina při divoké gestikulaci polil. Tolik se zabral do napravování škod, že si nevšiml vykolejeného a možná i trochu vyděšeného pohledu svého společníka.

Zvedl hlavu a začal se topit v zelenomodrých hlubinách Martinových očí. Zírali si upřeně do očí, málem si mohly číst myšlenky.

Martin sebou cukl a vstal.

„Musim jít.“ Zamumlal. Odnesl tác a vyšel z jídelny. Roman ho doběhl.

„Počkej..ti pučim mikinu, ať nevypadáš jako totální kretén.“ Nechal se slyšet. Na Martinovi byly znát obavy, ale přikývl.

Oba se vydali k Romanově domu a cestou si povídali.

„Tak poď.“ Pobídl ho Roman když dorazili. Dovedl Martina do svého pokoje a otevřel skříň. Zatímco hledal nějaké oblečení pro svého kamaráda, ke kterému tajně cítil něco víc, Martin se rozhlížel po pokoji. Byl to klasický klučičí pokoj. Postel, stůl, židle, pár plakátů na stěnách a bordel na zemi. Roman mu do ruky vrazil mikinu.

„Na. Toho brajglu si nevšímej.“ Řekl, zatímco spěšně zakopával hromádky věcí pod postel.

Martin se svlékl z mikiny, zarazila ho Romanova ruka.

„Dyť ty máš mokrý i triko(to musela bejt veeelká sklenička xD).“ Začal se opět hrabat ve skříni. „Na.“ Podal mu triko.

Martin si tedy sundal i tričko. To byla blbost. Napadlo Romana, když spatřil světlou kůži břicha mladšího chlapce. Že já sem chodil. Pomyslel si Martin a snažil se co nejrychleji, se navléct do půjčeného trika. Ještě si stihl pomyslet, že triko krásně voní po Romanovi.

Pak ho do reality vrátila studená dlaň na jeho břiše. Překvapeně se podíval na svého kamaráda. Ten vypadal skoro stejně překvapeně a vyděšeně jako on. Co mě to napadlo? Pomyslel si Roman. Sem se totálně ztrapnil. Cukl s rukou zpět, ale zarazila ho Martinova dlaň, která překvapivě pevně sevřela jeho předloktí.

„Já...promiň...nevim, co mě popadlo.“ Omluvil se překotně. Martin se dál vpíjel očima do těch jeho a ruku stále nepouštěl.

Nakonec již Roman nevydržel snášet jeho pohled, překročil krátkou vzdálenost mezi nimi a políbil ho. Lehce líbal Martinovy rty a objal mladšího kluka kolem pasu.

„C-co to děláš?“ Zeptal se Martin zmateně. Roman si všiml, že jeho tváře získaly lehce růžový nádech. V jeho očích to Martina dělalo ještě sladšího než obvykle.

„Něco, co sem chtěl udělat už dávno.“ Usmál se a strčil svoje ruce do zadních kapes Martinových kalhot. „Pleteš se mi do snů.“ Zašeptal pak tiše.

„Tobě se o mně zdá?“ Vykulil oči druhý chlapec. Roman se mírně pousmál a přikývl.

Tentokrát se k druhému chlapci naklonil Martin a byl to i on, kdo spojil jejich rty. Objal Romana kolem krku a přitáhl se k němu blíž. V rukou stále svíral vypůjčené triko.

„Ani si to triko nevoblíkej.“ Oznámil ten starší a sjel rty na Martinův krk. Tomu se roztřásla kolena a užíval si něžnou péči, kterou Roman poskytoval jeho krku.

Roman ho shodil na postel a přiklekl si k němu.

Opět svého kamaráda políbil a prohrábl mu rukou vlasy, než s ní sjel níž, k bradavkám a přes bříško až k lemu Martinových kalhot.

Ten se syčivě nadechl a mírně se napjal. Strachy, vzrušením, očekáváním? Kdo ví?

Najednou se Romanova ruka vrátila zpět nahoru. Podíval se na Martina a musel čelit mírně vyčítavému pohledu zelenomodrých očí. Zašklebil se na něho.

„Je ti ještě 13, ne? Mohli by mě obvinit ze sexuálního obtěžování a to ty nechceš, viď?“ Dočkal se prudkého zavrtění hlavou.

Pak stáhl zvedl ruce a stáhl Romanovi mikinu i s trikem. Taky se ho chtěl dotýkat a způsobovat mu slastné pocity.

Opět se políbili a Martin si přitáhl Romana víc na sebe...

Ráno přišel Martin do školy se zvláštním, ba přímo podezřelým úsmvem.

„Jak to žes včera nebyl na výtvarce?“ Uhodila na něho Hanage zvědavě.

„Co ti bylo?“ Zeptala se s neskrývaným zájmem Mono. Martin jen pokrčil rameny a pousmál se.

„Co to tu máš?“ Sehnula se Akiyuu k jeho krku. Významně se podívala na Hanage a Mono a už ho Hanage s Akiyuu táhly-Mono přičinlivě tlačila-do vedlejší učebny.

„Kdes k tomu přišel?“ Zajímala se Hanage s poťouchlým úsměvem.

„K čemu?“ Hrál Martin pohodáře. Mono vytáhla z kapsy zrcátko(sice ho u sebe nenosim, ale...) a podala mu ho. Chlapec se tam podíval, zbledl a následně zrudl. Na jeho krku se nádherně vyjímal velký cucflek.

„Já ho pře(razim)...“ Uvědomil si svoji chybu a zakryl si pusu. Holky vykulily oči a probudila se v nich jejich Yaoistická podstata.

„Ho? Koho? Povídej!“ Sesypaly se na něho jako vosy na lízátko

Martin si zhluboka povzdechl. Tohle bude dlooouhááá přestávka.

PS: Martin nálehal, aby si ho mohl přečíst, že je jako hlavní aktér. Výsledek? Málem se pozvracel xD.

Výsledek u mě po napsání? Tři dny sem se na něho nemohla podívat bez úchylnýho úsměvu.

PPS: Teď sem tak trochu vyzradila svůj vlastní věk. No jo, je mi čtrnáct...a co? Nejsem moc nevinné dítko, tak se na mě nedívějte zkrz prsty.

PPPS: Tahle story je opravdu jen fikce.(bohužel)

PPPPS: KOMENTÁŘE PLEASE!!!

Pá, Vaše Mono-chan