Když láska zavelí...rozum je v pr**** ^__^

„Nesmí tu zůstat?“ zopakoval Orochimarova slova Sasuke. Naruto to sledoval, v očích vystrašený výraz. Co když bude muset odejít? To přece nemůže, nenechá tu Sasukeho samotného!

„Přesně tak. Ten liščí spratek by mohl být zdrojem problémů, a to nechci riskovat.“ Orochimarův obličej zdobil nehezký škleb, který jen zdánlivě připomínal úsměv (a to ještě s velkou dávkou fantazie).

„V tom případě,“ Sasuke se otočil na Naruta, který zalapal po dechu – ‚Teď mě pošle pryč, odežene mě od sebe…‘ „máme docela problém, já ho chci mít u sebe.“ Blonďáček si s úlevou oddechl. Začínal mít strach, že Sasuke by mohl dát přednost touze po síle. Černovlasý sannin jen podezíravě přimhouřil své hadí oči.

„Chceš mít hračku? No dobrá, zůstane tu pod jednou podmínkou.“

„Hračka,“ Sasuke to slovo převaloval na jazyku jako horký brambor. „Tak se to dá taky nazvat,“ ušklíbl se. Naruto jen nevěřícně koukal z jednoho na druhého. Absolutně neměl ponětí o tom, co se tu vlastně dělo. „Jaká je ta podmínka?“
„Dostane náramek, který blokuje chakru,“ řekl syčivým hlasem náš hadí král (který tak trochu připomínal Michaela Jaksona).

Mladý Uchiha se zadíval do pomněnkových očí svého kamaráda a milence v jednom. V jeho pohledu byla znát jasná otázka – přistoupíš na tuhle podmínku a budeš se mnou? Naruto nasucho polkl. Má se vzdát svých schopností? Nerozhodoval se dlouho, sotva znatelně přikývl.

„Proč ne, stejně ji nebude potřebovat, je to hračka.“ Na Sasukeho tváři se usídlil pohrdlivý úšklebek hned co vyslovil slovo hračka se zvláštním důrazem. Svou roli hrál dokonale, nechtěl, aby ho Orochimaru podezříval z toho, že jej miluje. Nemohl dovolit, aby Narutovi ten slizoun ublížil a on by to jistě udělal, jen aby se Sasuke podvolil jeho vůli. Kdyby blonďáčkovi nenápadně nestiskl dlaň v té své, i on by mu uvěřil, že mu na něm nezáleží.

„V tom případě vítejte,“ roztáhl Orochimaru pusu v široký úsměv (?). „Jen mi ještě řekni jednu věc, Sasuke-kun. Jak jsi dokázal to, aby se ti nevzpíral?“

„Genjutsu,“ řekl první věc, co ho napadla. Sannin jen chápavě přikývl, v duchu si tleskal a již plánoval budoucnost, která ho čeká s Uchihovým nadaným tělem.

Orochimaru udělal několik pečetí a chytl Naruta za pravou ruku.

Naruto zasyčel bolestí a Orochimaru odstoupil. Blonďáček i Sasuke se podívali na Uzumakiho zápěstí. Ovíjel se kolem něho stříbrný had, vypadající, jako by ho Orochimaru vpálil do kůže.

„Řekni mu, ať se pokusí o nějakou techniku.“ Sykl na Sasukeho.

„Udělej, co říká.“ Přikázal Sasuke Narutovi, musel se za každou cenu držet scénáře. Naruto, který se celou dobu snažil tvářet „vymytě“(a že mu to docela šlo), složil pečeť.

„Kage bunshin no Jutsu!“ Nic, žádný klon se neobjevil. Černovlasý muž se spokojeně zašklebil.

„Kabuto tě odvede do tvého pokoje a co se týče TOHOHLE...“

„Bude se mnou!“ Skočil mu Sasuke do řeči. Po Orochimarově zkoumavém pohledu dodal: „Ještě ho někdo z těch tvejch perverzáků znásilní. Je jen můj, nehodlám se o něj s kýmkoliv dělit!!!“

„Takhle mluvit s Orochimaru-sama.“ Zamrmlal si Kabuto a vedl je do Sasukeho pokoje. Nechal je tam, přičemž Sasukemu nechal i klíč v zámku, kdyby chtěl soukromí se svojí hračkou. Sasuke taky ihned zamknul a objal Naruta pevně kolem pasu.

„Je mi líto, ale tuhle „hru“ budeme muset hrát pořád. Kdyby zjistil, co k tobě cítím, mohl by ti ublížit.“ Naruto jen pokýval hlavou.

„To nevadí, hlavně, že jsem tu s tebou.“

„A nevadí ti, že nemůžeš používat chakru?“ Zajímalo černovlasého ninju. Uzumaki se zatvářil všelijak.

„Jsem s tebou, to je hlavní.“

„Dobře.“

Sasukemu začal trénink. Naruto, kterého Sasuke vždy odvedl ven, kousek od sídla, se rozhodl, že když nemůže používat svou chakru, musí se naučit ovládnout Kyuubiho.

Doufal, že náramek na chakru démona nebude mít vliv. Ale jak tu zatracenou lišku přimět k životu? Navíc tak, aby on zůstal při smyslech a neovládla ho? Věděl, že teď bude muset tvrdě trénovat, aby se to podařilo a on nebyl tak moc bezbranný. Posadil se na zem do tureckého sedu, zavřel oči, ruce položil na kolena. Ve tváři měl zcela soustředěný výraz. Potřeboval se přenést do svého podvědomí do místnosti s mřížemi.

Zprvu tápal tmou, neschopen nalézt ji. Po chvíli plného soustředění však slyšel známé kapání vody. Jedna kapka za druhou dopadala do kaluže vody, která byla přes téměř celou místnost. Zadíval se před sebe na obrovskou mříž, zajištěnou pečetí. Upíral oči do místa za mříží. A pak ho spatřil – obrovskou nebezpečnou lišku s vyceněnými zuby.

„Co tu děláš, kluku?“ zavrčel směrem k Narutovi.

„Jdu tě požádat o pomoc,“ odpověděl mu. Snažil se o klidný a vyrovnaný hlas, ale i přesto se mu trochu třásl.

„Proč bych to měl dělat?“ ušklíbl se nehezky Kyuubi.

„Protože… spolu se mnou jsi i ty v nebezpečí. Když nesmím používat chakru, mohl bych umřít a když umřu já, budeš mít docela problém, no ne?“

„Jsi opravdu takový idiot, že sis svou chakru nechal zablokovat dobrovolně nebo co?“

„Možná jsem idiot a i když mi nepomůžeš, já to dokážu. Dokážu se ubránit. Tvá pomoc by mi sice pomohla, ale zvládnu to i bez ní,“ vykřikl Naruto. Byl na toho pitomýho démona nas…naštvaný. Jak mu může nepomoct?! Vždyť tady jde i o jeho krk!

„Vidím, že jsi stále ten tvrdohlavec,“ zasmála se skřípavě liška. „Jsem ochoten propůjčit ti svou chakru, jde tu i o mě a já bych nerad... pošel. Ale varuju tě, je dost těžký ji ovládnout, pro tebe možná nemožný.“

„Tss, jako bys mě neznal!“ Odfrkl si blonďák.

„Právě, že znám.“ Ušklíbl se démon, což v porovnání s jeho zuby vypadalo opravdu nebezpečně.

„No jo, no jo.“ Zamrmlal si pro sebe. „A nějakou radu bys mi dát nechtěl?“

„Hmm...něco ve stylu ´Nikdy se nevzdávej´? No, nikdy se nenechávej ovládnout mocí mé chakry, mohlo by se ti to stát osudným. Pozor na následky. Moje krásně děsivá chakra je mnohokrát větší než tvoje, i než kdy bude mít ten Uchiha, jen ji musíš ovládnout.“ Vyplivl Kyuubi a dál se s ním nebavil.

„Naruto, Naruto!“ Propleskával ho Sasuke celkem vyděšeně.

„Sasuke?“ Otevřel oči Naruto a všiml si, že se za dobu jeho „nepřítomnosti“ setmělo. ´To mi to trvalo tak dlouho?´ Podivil se v duchu.

„Naruto, už jsem se bál, že se ti něco stalo.“ Usmál se jemně Sasuke.

„Heh, to nic, asi jsem jen omdlel.“ Podrbal se Naruto zezadu ve vlasech a usmál se. Sasuke za zamračil, ale nechal to být a zvedl se.

„Měli bychom se vrátit. Zase musíš být moje hračka, ano?“ Políbil ho. Naruto přikývl a sklopil hlavu. Oba se vydali do skrýše.

„Á, Sasuke-kun, vracíš se se svou hračkou? Nechtěl bys mi ho někdy půjčit?“ Zeptal se slizce Orochimaru. Sasuke zaťal pěst, ale jinak se tvářil úplně klidně.

„Jak jsem již řekl, Orochimaru, já se o svoje hračky nedělím!“ Odsekl a odtáhl Naruta do pokoje.

Zamknul a povzdechl si.

„Nesnáším, když se tak k tobě musím chovat.“ Přitáhl si Naruta k sobě. Ten ho taky objal, něco ho zastudilo na ruce. Podíval se na ni.

„Sasuke, ty krvácíš.“ Sundal černovlasému triko.

„To nic není.“ Snažil se ho odbýt. Naruto si ránu prohlížel. Nebyla vážná a on zde ani neměl nic na zavázání nebo zalepení. Poočku se podíval na svého přítele, sklonil se k ráně a oblízl ji. Sasuke se otřásl.

„Naruto, co to děláš?“ Uzumaki si jeho otázky nevšímal a dál jemně olizoval Sasukeho ránu.

Sasuke to nevydržel a přitáhl si ho k sobě do hladového polibku. Naruto se připojil, ovšem lekl se, když si Sasuke jazyk žádal vstup do jeho úst. Ale věřil mu, takže nechal Uchihův jazyk vplout dovnitř a zapojil se i do hry jazyků. Černovlásek Naruta jemně položil na postel, stáhl z něho triko a líbal Naruta na hrudníku. Naruto vzdychl.

„Sasuke.“ Oslovený zvedl hlavu a upřel své oči do modrých hloubek.

„Co se děje?“

„Je to… moc příjemný, ale…“ blonďáček uhnul očima, celý rudý. Tak moc se za sebe styděl, ale nechtěl nic uspěchat. Určitou roli zde hrál i strach z neznáma. Nikdy nic podobného nezkoušel, proto se teď tak bál.

Sasuke se na Naruta díval s pochopením. On sám by z něj nejraději na místě strhal hadry, ale neudělal to. Místo toho se pousmál a něžně ho políbil na růžové rty. V duchu trochu zmatkoval, i když to slovo trochu je nevhodné. Zmatkoval hodně, přímo panikařil. Věděl sice, že se zamiloval, ale copak je možné, aby ho láska tak změnila? Choval se tak… mile, citlivě. Kam se poděl starý Uchiha Sasuke?

„Nezlobíš se?“ Naruto se na černovláska díval s úzkostí.

„Ne,“ odpověděl rozhodně Sasuke a lehl si vedle své „hračky“. Mlčky Naruta objal. Ani jeden z nich nemluvil, nepotřebovali slova. Ticho, které panovalo, je uklidňovalo. Každý mohl přemýšlet nad věcmi, jenž je tížily. Uchiha se zabýval svou nehoráznou změnou a Uzumaki myslel na nejasnou budoucnost, která je čeká.