Když láska zavelí...rozum je v pr**** ^__^

„Tak jo, bando, dneska si dáme lehký trénink v taijutsu.“ Promluvil Kakashi, když po čtyřech hodinách konečně dorazil, jak jinak, s hlavou v Icha Icha.

„Sensei, jdete pozdě!“ Vyjekla růžová pijavice.

„No jo, gomen, představte si....jsem si takhle šel a najednou na mě spadl květináč. Musel jsem si omýt vlasy a počkat, až uschnou.“ Vypadlo z šedovlasého muže. „K tomu tréninku, Sasuke bude s Narutem a Sakura se mnou. Můžete začít.“ Sasuke vytasil kunai a připravil se do bojové pozice, kdežto Naruto se na něj chvilku jen koukal. Pak se ovšem vzpamatoval a připravil se k útoku, ovšem ne s takovou vervou jako obvykle.

První musel zaútočit mladý Uchiha, což se taky moc často nestávalo. Naruto se bránil, ale jaksi chabě a ani neútočil.

„Co je s tebou, Usuratonkachi?“ Okřikl ho Sasuke a přestal útočit. Blonďák sklopil hlavu.

„Nic.“ ,Jen ti nechci ublížit.´ Zamumlal tak potichu, že to Sasuke skoro neslyšel.

„Seš si jistej?“ Prohodil sarkasticky.

„Hele vy dva, co je? Proč nebojujete?“ Zasáhl Kakashi, když viděl jejich aktivitu...tedy spíš neaktivitu.

„No...“

„Fajn, vyměníme se. Naruto bude se Sakurou a Sasuke se mnou.“ Tento výrok vyvolal rozporuplné reakce. Naruto si oddechl, že není se Sasukem a nemusí s ním bojovat. Sasuke byl rád, že bude s Kakashim a Sakura...

„A proč nejsem se Sasukem já?!“ Vyjekla.

„Proto! A bojujte!“

Sakura s Narutem tedy bojovali. Narutovi nedělalo žádné potíže porazit Sakuru, ale Kakashi byl pro Sasukeho vskutku tvrdý oříšek.

Nakonec ho neporazil a to pro něho byla pomyslná poslední kapka. Rozhodl se odejít.

později téhož dne v noci

Naruto se vzbudil. Měl opravdu hodně špatný pocit. Rozeběhl se k branám Konohy. A pochopil, že jeho tušení bylo správné.

„Sasuke...prosím, nechoď!“ Vykřikl a doběhl mladého Uchihu. Ten se otočil.

„S tím tu už byla Sakura.“

„Prosím, nechoď. Možná se mi vysměješ, ale já...já tě miluju.“ Vyhrkl a políbil Sasukeho, Sasuke se do polibku přidal. Když se od sebe odtáhli, sklonil hlavu.

„Taky tě miluju, ale musím odejít.“ Zašeptal potichu. Naruto se na něho lehce usmál.

„Jdu s tebou!“

„Ne!“ Sasuke zvedl hlavu a zoufale se blonďáčkovi zadíval do očí

„Nenechám tě zničit si život tím, že utečeš z vesnice.“

„Život mi zničíš tím, když mě nenecháš jít s tebou!“ odsekl pevným hlasem Naruto. Uchiha na něj jen bezmocně koukal. Miloval ho, už dlouho a teď když zjistil, že jeho city jsou opětované, měl odejít. Ačkoliv nechtěl, věděl, že to je jeho povinností a nesmí Narutovi dovolit, aby šel s ním. Vystavil by ho tak nebezpečí, což mu bylo proti srsti. Připadal si jakoby byl rozpůlen na dvě části, které se mezi sebou hádají – jedna chtěla vzít blonďáčka s sebou, být s ním, být šťastný, ale ta druhá část to odmítala. Uvažovala chladným rozumem, jenž napovídal, že Naruto bude v bezpečí ve vesnici, ne u zločince, kterým Orochimaru bezpochyby je. Naruto vycítil jeho rozporuplné pocity.

„Nezabráníš mi v tom, abych s tebou odešel. Klidně tě budu sledovat, ale nenechám tě samotného.“ Jeho hlas byl klidný, rozhodný a naplněný čistou upřímností. Sasuke na něj mlčky zíral. A najednou jedna ta část vyhrála souboj.

„Jednou toho oba budeme litovat.“ V modrých očích se objevila nefalšovaná radost.

„Sasuke!“ vykřikl Naruto, šťastný díky černovláskově rozhodnutí vzít ho s sebou.

„Pssst!“ sykl mladý Uchiha a přiložil na modroočkovy ústa dlaň. „Blíží se sem hlídka, musíme zmizet.“

Naruto němě přikývl, stejně nemohl nic říct, protože mu v tom bránila přitisknutá ruka na jeho puse. Ještě než se hlídka stačila přiblížit ke stojící dvojici chlapců, stihli se schovat ve stínu mohutného stromu, odkud se pak vyplížili ven až za brány jejich rodné vesnice. Tma jim propůjčovala ochranný plášť před zraky případných svědků.

„Stejně je to chyba,“ mručel nespokojeně Sasuke, když za sebou nechávali vesnici, přátele a celou svou minulost.

„Taky tě miluju,“ zašklebil se blonďáček, načež se přitiskl k Sasukeho rtům, kvůli nimž by byl ochoten podstoupit cokoliv – i odchod z milované Konohy.

„Ty si dokážeš podmanit vážně každýho,“ konstatoval s mírným úsměvem černovlásek. Naruto jen nevinně zamrkal svýma kouzelnýma očima a tvářil se jako andílek, který nikdy za nic nemůže.

Pokračovali dál, vedeni brněním v Sasukeho pečeti. Naruto šťastně poskakoval. Sice Sasukeho nepřesvědčil, aby zůstal, ale aspoň mohl být s ním. Na Sakuru, Kakashiho a další, kterým budou chybět si ani nevzpomněl. Stejně by nepřáli jejich lásce. Bude se mu stýskat po Irukovi, ale jedině se Sasukem bude šťastný, ano tak to je.

„Jak je to ještě daleko?“ Zeptal se, jen aby slyšel ten sametový hlas, kterým Sasuke mluvil na něj.

„Už jen kousek.“ Pousmál se mladý Uchiha a přitáhl si Naruta k polibku. „Ale teď bychom si měli lehnout, nechci za Orochimarem přijít s jazykem na triku a polospící.“ Naruto mu musel dát za pravdu, a tak se utábořili. Stulili se k sobě a usnuli v objetí.

Ráno po vzbuzení se vydali na cestu.

V Konoze

„Hokage-sama, Sasuke Uchiha včera odešel!“ Vběhla Sakura do kanceláře, jen co se probrala z rány, kterou ji včera Sasuke omráčil.

„A není sám, zmizel i Naruto.“ Přikývla Tsunade.

„Naruto???“ Vyjevila se Sakura.

„Ano, nejspíš ho přesvědčuje, aby se vrátil, protože on by dobrovolně neodešel.“ Kdyby tak naše milá blondýnka věděla, jak se mýlí.

Určila tým, který je půjde hledat. Neji, Shikamaru, Chouji, Kiba a Sakura se za nimi spěšně vydali.

U Sasukeho a Naruta

„A nevyhodí mě Orochimaru?“ Zajímal se blonďáček.

„Pokud se o to pokusí, má smůlu. Dostane ultimátum.“ Pokrčil Sasuke rameny. Naruto se ho chytil za ruku a zase se usmíval na celý svět.

Po cca hodině chůze se mladý Uchiha zamračil.

„Někdo nás sleduje.“ Naruto zpozorněl.

„Sasuke!!!“ Vyřítilo se cosi růžového ze křoví a pověsilo se to Sasukemu kolem krku. To něco byla Sakura. Sasuke ji ze sebe shodil na zem.

„Tady jste, hledáme vás.“ Promluvil Chouji.

„My čekali tvrdej boj a vy si tady jen tak klábosíte.“ Ozval se pobaveně Kiba. Neji a Shikamaru mlčeli, něco se jim nezdálo.

„Tak jste nás našli, můžete zase jít.“ Nechal se slyšet Sasuke.

„Ale Sasuke, my jsme přišli pro tebe.“ Usmála se „kouzelně“ Sakura.

„Smůla, tak jděte!“ Zavrčel mladý Uchiha.

„Ty na to nic neřekneš Naruto?“ Podivil se Kiba.

„Ne, měl bych?“ Zeptal se blonďák bez valného zájmu. Všichni kromě Sakury vytřeštili oči, ta se totiž soustředila jen na svou „tajnou“ lásku.

„To bys teda měl, je i v tvém zájmu, aby se Sasuke vrátil!!!“ Řekl Neji. Sasuke se pobaveně ušklíbl a čekal, co Naruto odpoví.

„Ne. Bude se mi asi stýskat, ale v mým zájmu je akorát koukat se na cestu a neztratit Sasukeho z dohledu.“ Odvětil vyhýbavě. Jejich – pravděpodobně bývalým přátelům – spadly čelisti o několik pater níž. Nikdy by je nenapadlo, že Naruto dobrovolně opustí Konohu.

„Takže ty nám nepomůžeš, ale naše mise je přivést vás dva zpět. Ach Bože, to je tak problematické.“ Zaúpěl Shikamaru a po vzoru ostatních se postavil do bojové pozice. Sasuke něco šeptl Narutovi a postavil se dopředu, kdežto Naruto zůstal vzadu. Ale nebyl z toho nijak extra nadšený.

„Naruto, ty bojovat nebudeš? To seš takovej srab, že za sebe necháš bojovat Sasukeho?“ Poškleboval se Kiba.

„Ne, to je strategie.“ Odpálkoval ho lží Naruto. Sasuke si sundal triko(řekněme, že věděl, co se stane, až použije pečeť).

„Jashine, chceš nás zabít svou krásou?“ Nechápal Chouji. U jedné osoby se to povedlo. Sakura omdlela a skoro se topila ve vlastních slinách.

„Ne.“ Ušklíbl se Sasuke a po jeho těle se začala rozšiřovat pečeť. Nakonec skončil s dlaněmi místo křídel na zádech a byl kompletně proměněný. Všichni včetně Naruta se na něho jen udiveně koukali.

„Tak chcete bojovat, nebo ne?“ Kiba s Choujim na něho začali útočit, Shikamaru se snažil vymyslet strategii a Neji přemýšlel, jak se dostat k Narutovi.

Nakonec se mu to povedlo, protože Shikamaru Sasukeho na chvilku zaměstnal svými stínovými pouty.

Naruto tedy bojoval s Nejim a během boje mu vyrostl jeden ocas. To Nejiho zatlačilo zpět k ostatním, takže Sasuke s Narutem teď stáli vedle sebe. Netrvalo dlouho a všechny je porazili. Sasuke nechal zmizet prokletou pečeť a oblékl se, ale Naruto zůstal klečet na zemi. Neměl absolutně žádnou energii.

„Promiň Sasuke, už nemůžu.“ Zašeptal. „To Kyuubi ve mně, to jemu patří tahle chakra, ale bere mi sílu.“ Sasuke se k němu sklonil a políbil ho.

„Ponesu tě.“ Vzal si blonďáčka na záda a vyrazil. Naruto se k němu přitulil. Po nějaké době dorazili k Orochimarově úkrytu a vešli dovnitř.

„Sasuke-kun, takže jsi dorazil. A proč máš s sebou jeho?“ Ukázal Orochimaru na Naruta.

„To je moje věc.“

„Mohl by to být špeh, nesmí tu zůstat.“