Bez citů to nejde
8. 5. 2009
Šla po vesnici a rozhlížela se kolem. Měla speciální misi od Tsunade sama, hokage její rodné vesnice. Konečně spatřila svůj cíl, překvapilo jí, jak snadné bylo ho najít.
"Je opravdu roztomilá." Pomyslela si, když spatřila zvláštní malou bílou lišku s devíti ocasy.
Rozeběhla se k ní a vzala jí do náruče. Liška sebou začala zmítat, vrčela a kňučela.
"Hej pusť ji!" Zavrčel na ní.
Sakura pozdvihla oči a spatřila tvář nejhezčího kluka, jakého kdy viděla, úplně se jí zatajil dech. Jeho černé oči jí probodávaly a vrývaly se do její paměti. Z jejího okouzlení ji vytrhla liška, která jí pořádně kousla a skočila do náruče tomu neznámému před ní.
"Co chceš? Poslal tě Orochimaru?!" Zeptal se jí chladně.
"Ne, poslala mě Tsunade." Zašeptala vyděšeně.
"Kdo jsi a co chceš?" Mračil se a hladil přitom lišku po hlavě.
"Mé-mé jméno je-je Sakura, Haruno Sakura a jak už jsem řekla, po-poslala mě Tsunade, měla jsem, měla jsem zjistit nějaké informace o lišce s devíti ocasy." Vykoktala ze sebe. "A kdo jsi ty?" Zeptala se opatrně.
"Mé jméno je Sasuke, Sasuke Uchiha a ta liška je Naruto." Představil se. Sakuru překvapilo, jak jméno té lišky vyslovil s takovým citem. "Tak teď už o něm něco víš, a teď zmiz." Otočil se k odchodu.
"Po-počkej!" Vykřikla a Sasuke se na ní otráveně otočil.
"Ne-nemohla bych jít kousek s vámi?" Zeptala se nervózně.
"Proč? Jsi snad Orochimarův špeh?" Zeptal se nedůvěřivě.
"Nevím, kdo je to Orochimaru, mě poslala Tsunade. Chtěla bych se o té lišce dozvědět něco víc, je to pouze má mise, vždyť liška s devíti ocasy je unikát." Odvětila upřímně.
Zdálo se, že jí Sasuke uvěřil, protože jen s povzdychem souhlasně kývl hlavou.
Opustili vesnici a cestovali mlčky. Zdálo se, že si Naruto Sakuru oblíbil, protože po pár kilometrech vyskočil ze Sasukeho náruče a přistál v té její, kde se stulil do klubíčka a usnul. Uchiha se zamračil a zadíval se na tu růžovovlasou dívku, která teď hladila lištičku po bílé srsti.
"Je zvláštní." Zašeptala okouzleně, nikdy hezčí stvoření neviděla.
"Ano to je." Odvětil Sasuke.
"Ale jak je to možné? Ta barva srsti, počet ocasů, ty oči?" Říkala si pro sebe nahlas, než totiž lištička usnula, všimla si krásných modrých očí, ty na ní byly snad nejkouzelnější.
"Až ti začnu stoprocentně důvěřovat, tak ti to možná povím." Odvětil jen Sasuke.
Když dorazili do další vesnice, ubytovali se v jednom malém hotelu.
"Já si teď ještě musím něco zařídit, budu pryč celou noc. Mohl bych tě o něco poprosit?"
"O co?" Zeptala se.
"Naruto spí ve vedlejším pokoji, mohla by si hlídat před jeho dveřmi? Ale nevstupuj tam." Řekl vážně.
Sakura jen kývla, i když nechápala, proč by k lišce nemohla.
"Děkuji." Řekl a zmizel pryč.
"To by mě zajímalo, co si potřebuje zařídit tak důležitého, že mu to zabere celou noc." Povzdychla si. "Kruci ta moje zvědavost, proč se asi nemůžu podívat do toho pokoje?" Dívala se nervózně na dveře.
"No co, přeci se to nedozví, když tam nakouknu." Rozhodla se a otevřela dveře.
Zadívala se na postel, ale liška tam nebyla a nebyla ani nikde jinde.
"A kruci. Sasuke mě zabije!" Zpanikařila a vyběhla ven z hotelu jí hledat.
Všimla si stop, představujících malé liščí tlapky, a tak se po nich vydala. Ty stopy jí dovedly k lesu, tak do něj vstoupila. Po chvilce spatřila nějakou osobu a zčervenala. Spatřila nahého blonďatého chlapce, který se právě oblékal, otočil k ní tvář a usmál se na ní. Najednou zachrastilo křoví a jejich pohledy se k němu stočily. Vyskočila z nich obrovská černá puma.
"Ale kde se tu vzala? Tady pumy přeci nežijí." Pomyslela si a viděla, jak se blíží k tomu blonďatému chlapci.
Vytáhla kunai a byla připravená na ní zaútočit.
"Ne! Zadrž!" Vykřikl blonďák, když si všiml zbrani v její ruce.
Přidřepl si k pumě a pohladil jí po hlavě, ta jen šťastně zavrněla a olízla jeho tvář.
"Sasuke." Zašeptal a objal tu obrovskou kočku.
"Sasuke?" Vyslovila to jméno překvapeně a zadívala se na toho blonďáka, který na ní právě upřel svůj pohled. Zaraženě se dívala na ty kouzelné modré oči, které viděla u lišky.
"Naruto?" Zkusila a odpovědí jí bylo souhlasné pokývání hlavou. "Ale jak?" Nechápala.
"Smím jí to říct?" Otočil se na pumu, která jen rezignovaně kývla hlavou.
"Povím ti náš malý příběh, takže se usaď a hezky poslouchej." Pousmál se smutně.
Sakura poslechla a posadila se na nedaleký pařez.
"Měl jsem nejlepšího přítele, který pro mě byl dražší, než cokoliv jiného na světě, o rodinu jsem přišel, ještě když jsem byl malý a měl jsem jenom jeho. Byl pro mě však něčím víc než jen přítelem, či bratrem. Jednoho dne mě opustil. Odešel k člověku jménem Orochimaru, toužil totiž zesílit a pomstít tak svou rodinu, kterou mu zabil jeho bratr. Po dlouhé době značného zoufání, jsem se ho vydal hledat, nechtěl jsem se vzdát naděje, že se vrátí. Pátral jsem všude možně, až jsem ho jednoho dne, asi po roce, konečně našel. V jeho očích jsem viděl překvapení, snažil se mě od sebe odehnat, já ho však nenechal říct mi další slova, přistoupil jsem k němu a vyznal se mu ze svých citů.
"Já tě taky miluju." Odvětil mi tenkrát Sasuke, ano Sasuke byl ten, koho jsem hledal.
"Dokaž mi to." Řekl jsem a on se ke mně sklonil, já jsem ho však odstrčil se slovy, že tohle důkaz není. V tu chvíli najednou přišel bledý muž s dlouhými černými vlasy, poznal jsem, že tohle musí být ten Orochimaru.
"Kdo je to Sasuke kun?" Zeptal se ho tenkrát se značným zájmem.
"Naruto kun." Odvětil a objal mě kolem ramen.
"Je moc hezký." Pohladil mě po tváři.
"Ruce pryč." Zavrčel tenkrát Sasuke.
"Ale no tak Sasuke, nech mi ho." Zaprosil úlisně.
Dohadovali se tam ještě dlouho a od toho dne, co jsem tam chvíli pobýval s nimi a čekal na Sasukeho důkaz, Orochimaru za mnou chodil a snažil se mě přesvědčit, abych zůstal s ním. Odmítal jsem ho, jak jsem jen mohl. Dával mi různé lákavé nabídky, ale i přesto jsem ho odmítal se slovy, že bez citů to nejde, že s ním být nemůžu, že jediný, koho miluji je Sasuke, a on to nezmění.
Asi po týdnu za mnou Sasuke přišel a řekl, že ráno odcházíme, že se vracíme zpět do naší rodné vesnice. Políbil jsem ho a on na mě jen zaraženě hleděl, nedošlo mu, že tohle jsem chtěl slyšet, že tohle je ten důkaz, na který jsem čekal. Tu noc jsme se milovali, poprvé a naposledy. Ráno totiž vstoupil Orochimaru do mého pokoje a našel nás tam spolu ležet. Hrozně se rozzuřil a vyslovil nějaké jutsu, které mě s východem slunce mění v lišku a se západem opět na člověka. U Sasukeho je to obráceně, přes den člověkem a v noci pumou, takže se naše lidská já nemohou setkat, nemohou prožívat naplno svou lásku." Dovyprávěl Naruto se slzami v očích a zadíval se na zaraženou dívku sedící před ním.
"To je smutné." Zašeptala po chvilce. "Ale proč ho nezabijete? To jutsu by se tak mělo zrušit." Vyslovila svou domněnku.
"Kéž by to bylo tak snadné." Uchechtl se Nruto. "Nejenže je Orochimaru jeden z nejsilnějších ninjů, kterého jsme kdy potkali, ale také kdybychom ho zabili, jutsu by se už nikdy nedalo zrušit."
"Ale nějaký způsob být přeci musí."
"Ano a jsou dokonce dva, ale jeden není možný a ten druhý by mě oddělil od Sasukeho." Svěsil smutně hlavu.
"Tak mi je prosím řekni." Zaprosila Sakura.
"Musel bych být schopný se se Sasukem vidět víc jak na pět minut v lidské podobě a před Orochimarem se s ním políbit, což je nemožné, když se s prvními slunečními paprsky měním v lišku. A ten druhý? Musel bych políbit Orochimara a tím mu stvrdit, že zůstanu s ním. Ale co je to za život bez lásky? Vždyť bez lásky to nejde. Můj život by byl ničím bez Sasukeho." Pohladil po hlavě pumu, která na něj upírala své černé oči plné bolesti.
"No nic Sakuro, musím se s tebou rozloučit, východ slunce se blíží, řekni Sasukemu, že ho moc miluju." Řekl s úsměvem a zadíval se na pumu.
Spatřili se v lidské podobě tak na dvě vteřiny, a pak už se tu nacházela opět malá liška s devíti ocasy.
"Eh Sakuro? Mohla by ses prosím tě otočit?" Zeptal se nervózně Sasuke, když se Sakura s úplně rudými tvářemi dívala na jeho nahé tělo.
"H-hai." Vypískla a otočila se k němu zády. Děkovala pánu bohu, za ten unikátní pohled.
"Takže jsi můj zákaz porušila." Řekl po chvilce Sasuke a vzal Naruta do náruče.
"Gomenasai." Svěsila pokorně hlavu.
"To je v pořádku, stejně by ses to dříve či později asi dozvěděla, a je lepší, že jsi to slyšela od Naruta." Odvětil a mírně se pousmál.
"Je to smutné, jak někdo mohl něco takového udělat?" Zakroutila nevěřícně hlavou.
"Lidé hold nejsou jen dobří." Povzdychl si Sasuke a políbil lišku ve svém náručí na malou hlavičku mezi ouška.
"Musíš ho doopravdy milovat." Zadívala se na něj Sakura.
"Z celého srdce." Odvětil něžně.
"Také tě miluje, poprosil mě, abych ti to řekla."
"Děkuji. Přeci jen bylo dobře, že jsi šla s námi."
Sakura mírně zrudla a následovala jeho kroky zpět k vesnici, kde si vyzvedli věci a vydali se na další cestu.
"Kam vlastně míříme?" Zeptala se ho zvědavě po pár hodinách.
"Nevíme, jen tak se touláme po světě." Odpověděl Sasuke.
"Héj vy dva, vydejte nám tu lišku!" Spatřili před sebou asi tak dvacet mužů v čele s šedovlasým klukem s brýlemi.
"Kabuto." Zavrčel Sasuke a zamračil se.
"Á Sasuke kun, dlouho jsme se neviděli, jaké milé překvapení." Ušklíbl se. "Vydej nám tu lišku."
"Ani náhodou." Odsekl černovlásek.
"Tak si ho budeme muset vzít hold násilím." Pokrčil jen rameny Kabuto a skupina na ně zaútočila.
"Uteč Sakuro a vezmi sebou Naruta!" Křikl na ní a podal jí lišku do náruče.
Sakura kývla a už pelášila po stromech pryč, půlka z těch mužů se za ní vrhla. Utíkala, jak nejrychleji mohla, avšak ti muži jí nakonec dostihli a ona musela začít bojovat.
"Pojď sem, ty malá potvoro!" Zahřměl jeden z mužů a natahoval se k Narutovi, ten ho však jen drápl do tváře a zakousl se mu do nohy.
"Áu." Vykřikl a chytil lišku za kůži na krku, ta začala drápat po jeho obličeji a muž jí nemohl sundat dolů, nakonec jí praštil a strčil do pytle.
"Ne Naruto!" Křikla Sakura a skolila na zem posledního ninju, který jí stál v cestě.
Utíkala za tím mužem s pytlem, ale bylo už pozdě.
"Hm úkol splněn, mizíme!" Zavelel Kabuto. "Sbohem Sasuke kun, Orochimaru sama, bude mít nehoráznou radost." Uchechtl se a zmizel.
"To ne." Sesul se Sasuke s výrazem děsu na kolena.
"Sasuke!" Zakřičela Sakura a přiběhla k němu. "Je mi to tak líto Sasuke." Vzlykla a dívala se na zničeného Uchihu.
"Není to tvá vina." Odvětil jen a vstal, teď se musel vzchopit, jen tak to nevzdá.
"Musím Naruta dostat zpátky." Řekl odhodlaně.
"Pomůžu ti." Položila mu ruku na rameno.
"Díky." S těmito slovy se rozeběhl tam, kam ho vedlo srdce a ona za ním.
"Dlouho jsem tě neviděl Naruto." Řekl okouzleně a pohladil lišku po hlavě, ta po něm však vystartovala a rafla ho.
"Ale no tak Naruto uklidni se, buď hodný." Pokračoval úlisně.
"Už se nemůžu dočkat západu slunce, lištičko." Slizce se usmál.
Asi po dvou hodinách se liška začala měnit. Orochimaru ho s touhou v očích pozoroval, prohlížel si každičký detail jeho nahého těla.
Naruto zrudl a rychle přes sebe přehodil deku, která ležela po jeho pravé ruce.
"Ty si snad čím dál tím krásnější." Zdvihl mu násilně bradu a díval se do těch modrých, pronikavých očí.
Naruto trhl hlavou a pohled od něj odvrátil.
"Tak jak ses rozhodl blonďáčku? Nezapomínej, že tobě a tomu usmrkanci Sasukemu můžu vrátit zpět podobu napořád." Ledově se zasmál.
Vypadalo to, že Naruto přemýšlí.
"Dobrá, přijímám tvou nabídku." Odvětil po chvíli smutně Naruto.
Orochimaru povytáhl překvapené obočí a nevěřícně se díval na blonďáčka před sebou.
"Vážně?" Zeptal se jásavě.
"Ano." Odvětil Naruto a zhnuseně se zadíval do jeho tváře.
"Konečně rozumné řešení." Odpověděl Orochimaru a začal se k němu sklánět pro polibek.
"Ne!" Rozrazily se dveře a do nich vběhl Sasuke.
"Ale jak je to možné!" Vykřikl Orochimaru a díval se na oba přítomné v lidské podobě.
"Sasuke!" Vykřikl radostně Naruto a pozoroval nevěřícně na milovanou osobu před sebou.
"Je zatmění slunce, chvíle, kdy nastává den i noc zároveň." Odvětila Sakura.
"Sasuke!" Vykřikl znovu Naruto a rozeběhl se k němu, Orochimaru ho však srazil pěstí k zemi.
"Naruto je jen můj!" Vykřikl vztekle Orochimaru a zaútočil na Sasukeho. Sakura se připojila na Sasukeho stranu.
"Běž a polib Naruta, já ho nechvíli zdržím!" Křikla na Sasukeho, ten se vyhnul jednomu z Orochimarových útoků a přiskočil k blonďáčkovi, který začínal otevírat oči.
"Miluji tě." Zašeptal Sasuke a spojil jejich rty.
"Je opravdu roztomilá." Pomyslela si, když spatřila zvláštní malou bílou lišku s devíti ocasy.
Rozeběhla se k ní a vzala jí do náruče. Liška sebou začala zmítat, vrčela a kňučela.
"Hej pusť ji!" Zavrčel na ní.
Sakura pozdvihla oči a spatřila tvář nejhezčího kluka, jakého kdy viděla, úplně se jí zatajil dech. Jeho černé oči jí probodávaly a vrývaly se do její paměti. Z jejího okouzlení ji vytrhla liška, která jí pořádně kousla a skočila do náruče tomu neznámému před ní.
"Co chceš? Poslal tě Orochimaru?!" Zeptal se jí chladně.
"Ne, poslala mě Tsunade." Zašeptala vyděšeně.
"Kdo jsi a co chceš?" Mračil se a hladil přitom lišku po hlavě.
"Mé-mé jméno je-je Sakura, Haruno Sakura a jak už jsem řekla, po-poslala mě Tsunade, měla jsem, měla jsem zjistit nějaké informace o lišce s devíti ocasy." Vykoktala ze sebe. "A kdo jsi ty?" Zeptala se opatrně.
"Mé jméno je Sasuke, Sasuke Uchiha a ta liška je Naruto." Představil se. Sakuru překvapilo, jak jméno té lišky vyslovil s takovým citem. "Tak teď už o něm něco víš, a teď zmiz." Otočil se k odchodu.
"Po-počkej!" Vykřikla a Sasuke se na ní otráveně otočil.
"Ne-nemohla bych jít kousek s vámi?" Zeptala se nervózně.
"Proč? Jsi snad Orochimarův špeh?" Zeptal se nedůvěřivě.
"Nevím, kdo je to Orochimaru, mě poslala Tsunade. Chtěla bych se o té lišce dozvědět něco víc, je to pouze má mise, vždyť liška s devíti ocasy je unikát." Odvětila upřímně.
Zdálo se, že jí Sasuke uvěřil, protože jen s povzdychem souhlasně kývl hlavou.
Opustili vesnici a cestovali mlčky. Zdálo se, že si Naruto Sakuru oblíbil, protože po pár kilometrech vyskočil ze Sasukeho náruče a přistál v té její, kde se stulil do klubíčka a usnul. Uchiha se zamračil a zadíval se na tu růžovovlasou dívku, která teď hladila lištičku po bílé srsti.
"Je zvláštní." Zašeptala okouzleně, nikdy hezčí stvoření neviděla.
"Ano to je." Odvětil Sasuke.
"Ale jak je to možné? Ta barva srsti, počet ocasů, ty oči?" Říkala si pro sebe nahlas, než totiž lištička usnula, všimla si krásných modrých očí, ty na ní byly snad nejkouzelnější.
"Až ti začnu stoprocentně důvěřovat, tak ti to možná povím." Odvětil jen Sasuke.
Když dorazili do další vesnice, ubytovali se v jednom malém hotelu.
"Já si teď ještě musím něco zařídit, budu pryč celou noc. Mohl bych tě o něco poprosit?"
"O co?" Zeptala se.
"Naruto spí ve vedlejším pokoji, mohla by si hlídat před jeho dveřmi? Ale nevstupuj tam." Řekl vážně.
Sakura jen kývla, i když nechápala, proč by k lišce nemohla.
"Děkuji." Řekl a zmizel pryč.
"To by mě zajímalo, co si potřebuje zařídit tak důležitého, že mu to zabere celou noc." Povzdychla si. "Kruci ta moje zvědavost, proč se asi nemůžu podívat do toho pokoje?" Dívala se nervózně na dveře.
"No co, přeci se to nedozví, když tam nakouknu." Rozhodla se a otevřela dveře.
Zadívala se na postel, ale liška tam nebyla a nebyla ani nikde jinde.
"A kruci. Sasuke mě zabije!" Zpanikařila a vyběhla ven z hotelu jí hledat.
Všimla si stop, představujících malé liščí tlapky, a tak se po nich vydala. Ty stopy jí dovedly k lesu, tak do něj vstoupila. Po chvilce spatřila nějakou osobu a zčervenala. Spatřila nahého blonďatého chlapce, který se právě oblékal, otočil k ní tvář a usmál se na ní. Najednou zachrastilo křoví a jejich pohledy se k němu stočily. Vyskočila z nich obrovská černá puma.
"Ale kde se tu vzala? Tady pumy přeci nežijí." Pomyslela si a viděla, jak se blíží k tomu blonďatému chlapci.
Vytáhla kunai a byla připravená na ní zaútočit.
"Ne! Zadrž!" Vykřikl blonďák, když si všiml zbrani v její ruce.
Přidřepl si k pumě a pohladil jí po hlavě, ta jen šťastně zavrněla a olízla jeho tvář.
"Sasuke." Zašeptal a objal tu obrovskou kočku.
"Sasuke?" Vyslovila to jméno překvapeně a zadívala se na toho blonďáka, který na ní právě upřel svůj pohled. Zaraženě se dívala na ty kouzelné modré oči, které viděla u lišky.
"Naruto?" Zkusila a odpovědí jí bylo souhlasné pokývání hlavou. "Ale jak?" Nechápala.
"Smím jí to říct?" Otočil se na pumu, která jen rezignovaně kývla hlavou.
"Povím ti náš malý příběh, takže se usaď a hezky poslouchej." Pousmál se smutně.
Sakura poslechla a posadila se na nedaleký pařez.
"Měl jsem nejlepšího přítele, který pro mě byl dražší, než cokoliv jiného na světě, o rodinu jsem přišel, ještě když jsem byl malý a měl jsem jenom jeho. Byl pro mě však něčím víc než jen přítelem, či bratrem. Jednoho dne mě opustil. Odešel k člověku jménem Orochimaru, toužil totiž zesílit a pomstít tak svou rodinu, kterou mu zabil jeho bratr. Po dlouhé době značného zoufání, jsem se ho vydal hledat, nechtěl jsem se vzdát naděje, že se vrátí. Pátral jsem všude možně, až jsem ho jednoho dne, asi po roce, konečně našel. V jeho očích jsem viděl překvapení, snažil se mě od sebe odehnat, já ho však nenechal říct mi další slova, přistoupil jsem k němu a vyznal se mu ze svých citů.
"Já tě taky miluju." Odvětil mi tenkrát Sasuke, ano Sasuke byl ten, koho jsem hledal.
"Dokaž mi to." Řekl jsem a on se ke mně sklonil, já jsem ho však odstrčil se slovy, že tohle důkaz není. V tu chvíli najednou přišel bledý muž s dlouhými černými vlasy, poznal jsem, že tohle musí být ten Orochimaru.
"Kdo je to Sasuke kun?" Zeptal se ho tenkrát se značným zájmem.
"Naruto kun." Odvětil a objal mě kolem ramen.
"Je moc hezký." Pohladil mě po tváři.
"Ruce pryč." Zavrčel tenkrát Sasuke.
"Ale no tak Sasuke, nech mi ho." Zaprosil úlisně.
Dohadovali se tam ještě dlouho a od toho dne, co jsem tam chvíli pobýval s nimi a čekal na Sasukeho důkaz, Orochimaru za mnou chodil a snažil se mě přesvědčit, abych zůstal s ním. Odmítal jsem ho, jak jsem jen mohl. Dával mi různé lákavé nabídky, ale i přesto jsem ho odmítal se slovy, že bez citů to nejde, že s ním být nemůžu, že jediný, koho miluji je Sasuke, a on to nezmění.
Asi po týdnu za mnou Sasuke přišel a řekl, že ráno odcházíme, že se vracíme zpět do naší rodné vesnice. Políbil jsem ho a on na mě jen zaraženě hleděl, nedošlo mu, že tohle jsem chtěl slyšet, že tohle je ten důkaz, na který jsem čekal. Tu noc jsme se milovali, poprvé a naposledy. Ráno totiž vstoupil Orochimaru do mého pokoje a našel nás tam spolu ležet. Hrozně se rozzuřil a vyslovil nějaké jutsu, které mě s východem slunce mění v lišku a se západem opět na člověka. U Sasukeho je to obráceně, přes den člověkem a v noci pumou, takže se naše lidská já nemohou setkat, nemohou prožívat naplno svou lásku." Dovyprávěl Naruto se slzami v očích a zadíval se na zaraženou dívku sedící před ním.
"To je smutné." Zašeptala po chvilce. "Ale proč ho nezabijete? To jutsu by se tak mělo zrušit." Vyslovila svou domněnku.
"Kéž by to bylo tak snadné." Uchechtl se Nruto. "Nejenže je Orochimaru jeden z nejsilnějších ninjů, kterého jsme kdy potkali, ale také kdybychom ho zabili, jutsu by se už nikdy nedalo zrušit."
"Ale nějaký způsob být přeci musí."
"Ano a jsou dokonce dva, ale jeden není možný a ten druhý by mě oddělil od Sasukeho." Svěsil smutně hlavu.
"Tak mi je prosím řekni." Zaprosila Sakura.
"Musel bych být schopný se se Sasukem vidět víc jak na pět minut v lidské podobě a před Orochimarem se s ním políbit, což je nemožné, když se s prvními slunečními paprsky měním v lišku. A ten druhý? Musel bych políbit Orochimara a tím mu stvrdit, že zůstanu s ním. Ale co je to za život bez lásky? Vždyť bez lásky to nejde. Můj život by byl ničím bez Sasukeho." Pohladil po hlavě pumu, která na něj upírala své černé oči plné bolesti.
"No nic Sakuro, musím se s tebou rozloučit, východ slunce se blíží, řekni Sasukemu, že ho moc miluju." Řekl s úsměvem a zadíval se na pumu.
Spatřili se v lidské podobě tak na dvě vteřiny, a pak už se tu nacházela opět malá liška s devíti ocasy.
"Eh Sakuro? Mohla by ses prosím tě otočit?" Zeptal se nervózně Sasuke, když se Sakura s úplně rudými tvářemi dívala na jeho nahé tělo.
"H-hai." Vypískla a otočila se k němu zády. Děkovala pánu bohu, za ten unikátní pohled.
"Takže jsi můj zákaz porušila." Řekl po chvilce Sasuke a vzal Naruta do náruče.
"Gomenasai." Svěsila pokorně hlavu.
"To je v pořádku, stejně by ses to dříve či později asi dozvěděla, a je lepší, že jsi to slyšela od Naruta." Odvětil a mírně se pousmál.
"Je to smutné, jak někdo mohl něco takového udělat?" Zakroutila nevěřícně hlavou.
"Lidé hold nejsou jen dobří." Povzdychl si Sasuke a políbil lišku ve svém náručí na malou hlavičku mezi ouška.
"Musíš ho doopravdy milovat." Zadívala se na něj Sakura.
"Z celého srdce." Odvětil něžně.
"Také tě miluje, poprosil mě, abych ti to řekla."
"Děkuji. Přeci jen bylo dobře, že jsi šla s námi."
Sakura mírně zrudla a následovala jeho kroky zpět k vesnici, kde si vyzvedli věci a vydali se na další cestu.
"Kam vlastně míříme?" Zeptala se ho zvědavě po pár hodinách.
"Nevíme, jen tak se touláme po světě." Odpověděl Sasuke.
"Héj vy dva, vydejte nám tu lišku!" Spatřili před sebou asi tak dvacet mužů v čele s šedovlasým klukem s brýlemi.
"Kabuto." Zavrčel Sasuke a zamračil se.
"Á Sasuke kun, dlouho jsme se neviděli, jaké milé překvapení." Ušklíbl se. "Vydej nám tu lišku."
"Ani náhodou." Odsekl černovlásek.
"Tak si ho budeme muset vzít hold násilím." Pokrčil jen rameny Kabuto a skupina na ně zaútočila.
"Uteč Sakuro a vezmi sebou Naruta!" Křikl na ní a podal jí lišku do náruče.
Sakura kývla a už pelášila po stromech pryč, půlka z těch mužů se za ní vrhla. Utíkala, jak nejrychleji mohla, avšak ti muži jí nakonec dostihli a ona musela začít bojovat.
"Pojď sem, ty malá potvoro!" Zahřměl jeden z mužů a natahoval se k Narutovi, ten ho však jen drápl do tváře a zakousl se mu do nohy.
"Áu." Vykřikl a chytil lišku za kůži na krku, ta začala drápat po jeho obličeji a muž jí nemohl sundat dolů, nakonec jí praštil a strčil do pytle.
"Ne Naruto!" Křikla Sakura a skolila na zem posledního ninju, který jí stál v cestě.
Utíkala za tím mužem s pytlem, ale bylo už pozdě.
"Hm úkol splněn, mizíme!" Zavelel Kabuto. "Sbohem Sasuke kun, Orochimaru sama, bude mít nehoráznou radost." Uchechtl se a zmizel.
"To ne." Sesul se Sasuke s výrazem děsu na kolena.
"Sasuke!" Zakřičela Sakura a přiběhla k němu. "Je mi to tak líto Sasuke." Vzlykla a dívala se na zničeného Uchihu.
"Není to tvá vina." Odvětil jen a vstal, teď se musel vzchopit, jen tak to nevzdá.
"Musím Naruta dostat zpátky." Řekl odhodlaně.
"Pomůžu ti." Položila mu ruku na rameno.
"Díky." S těmito slovy se rozeběhl tam, kam ho vedlo srdce a ona za ním.
"Dlouho jsem tě neviděl Naruto." Řekl okouzleně a pohladil lišku po hlavě, ta po něm však vystartovala a rafla ho.
"Ale no tak Naruto uklidni se, buď hodný." Pokračoval úlisně.
"Už se nemůžu dočkat západu slunce, lištičko." Slizce se usmál.
Asi po dvou hodinách se liška začala měnit. Orochimaru ho s touhou v očích pozoroval, prohlížel si každičký detail jeho nahého těla.
Naruto zrudl a rychle přes sebe přehodil deku, která ležela po jeho pravé ruce.
"Ty si snad čím dál tím krásnější." Zdvihl mu násilně bradu a díval se do těch modrých, pronikavých očí.
Naruto trhl hlavou a pohled od něj odvrátil.
"Tak jak ses rozhodl blonďáčku? Nezapomínej, že tobě a tomu usmrkanci Sasukemu můžu vrátit zpět podobu napořád." Ledově se zasmál.
Vypadalo to, že Naruto přemýšlí.
"Dobrá, přijímám tvou nabídku." Odvětil po chvíli smutně Naruto.
Orochimaru povytáhl překvapené obočí a nevěřícně se díval na blonďáčka před sebou.
"Vážně?" Zeptal se jásavě.
"Ano." Odvětil Naruto a zhnuseně se zadíval do jeho tváře.
"Konečně rozumné řešení." Odpověděl Orochimaru a začal se k němu sklánět pro polibek.
"Ne!" Rozrazily se dveře a do nich vběhl Sasuke.
"Ale jak je to možné!" Vykřikl Orochimaru a díval se na oba přítomné v lidské podobě.
"Sasuke!" Vykřikl radostně Naruto a pozoroval nevěřícně na milovanou osobu před sebou.
"Je zatmění slunce, chvíle, kdy nastává den i noc zároveň." Odvětila Sakura.
"Sasuke!" Vykřikl znovu Naruto a rozeběhl se k němu, Orochimaru ho však srazil pěstí k zemi.
"Naruto je jen můj!" Vykřikl vztekle Orochimaru a zaútočil na Sasukeho. Sakura se připojila na Sasukeho stranu.
"Běž a polib Naruta, já ho nechvíli zdržím!" Křikla na Sasukeho, ten se vyhnul jednomu z Orochimarových útoků a přiskočil k blonďáčkovi, který začínal otevírat oči.
"Miluji tě." Zašeptal Sasuke a spojil jejich rty.
"Né!" Vykřikl Orochimaru a rozeběhl se na ně s Katanou v ruce.
Sasuke jeho útok vykryl a kunaiem v druhé ruce ho bodl do srdce. Orochimaru se skácel k zemi, byl mrtvý.
"Naruto." Zašeptal šťastně a objal svého milovaného blonďáčka.
Ten ho taktéž objal a užíval si konečně po té dlouhé době jeho hřejivého objetí v jiné, než liščí podobě.
Sakura je s úsměvem pozorovala.
"Děkujeme ti za pomoc, Sakuro." Poděkovali jí oba, když se s ní loučili.
"Není zač, vždyť bez citů to nejde a v boji za ně ráda pomůžu." Odvětila, objala je a vydala se zpět do Konohy poreferovat o tom všem Tsunade.
Toe KRáSNý.. ♥
(aDDuSQa <3, 22. 6. 2009 21:19)