Když láska zavelí...rozum je v pr**** ^__^

Ráno se Naruto vzbudil s mizernou náladou. Nejenže se porafal se Saiem, ale pro jistotu po něm opět vyjel Sasuke.

„Na tohle nemám nervy.“ Zasténal a vyhrabal se z postele. Umyl se, oblékl, prohrábl rukou vlasy a vyrazil ven, potřeboval si ujasnit své pocity.

Kéž by nikam nechodil. Venku totiž...vypuklo Peklo.

„Naruto-sama, podepište se mi, prosím!“

„Naruto-san, miluju vás.“

„Naruto-sama...“

„Naruto-sama...“

„Naruto-sama...“

„Naruto-sama...“ Tlačili se k němu lidé s oním inkriminovaným albem fotek. Muži, chlapci, ženy, dívky.

„Do háje.“ Zaklel. Radši zapadl zpátky do domu a zabarikádoval se tam. Nějaký způsobem se k němu dostalo i to album a Naruto si ho prohlédl.

„Co?! Já toho Takaa přetrhnu!!!“ Zjistil totiž, že jeho fotky byly vydané jako speciální číslo časopisu PlayNINJA.

„To mi ještě chybělo.“ Zavrčel.

„Ahoj Naruto.“ Uslyšel od okna.

„Co-co tu děláte Ka-kakashi-sensei? A jak jste se sem dostal?“ Zeptal se.

„Jsem ninja, ne? A přišel jsem si pro podpis i s věnováním.“ Řekl Kakashi a ukázal na fotku.

„Tak můžete zas jít.“ Zamračil se Naruto. „Podpisy nerozdávám.“

„Ale já bych ho moc chtěl.“ Přešel k němu šedovlasý ninja.

„Smůla.“ Snažil se ho Naruto odstrčit. Kakashi se samozřejmě nedal, stáhl si masku a políbil ho.

Blonďák ztuhl a ani se nebránil, když mu Kakashi vyhrnoval triko.

Naruto vzpamatuj se, teď tu není nikdo, kdo by tě z toho vytáh!!! Vrčel Kyuubi.

Když mě už to nebaví, to je Sasuke, Sai, Kakashi, Hinata, teď i fanoušci, já se z toho brzo zblázím. Zaskučel Naruto v duchu.

Seber se!!! Nakonec se Naruto opravdu sebral, odstrčil Kakashiho a vrazil mu pořádnou pěstí. Hatake, který to ani náhodou nečekal, se zakymácel a chytil se za oko.

„Ven!!!“ Zavrčel Naruto a ukázal k oknu. Třásl se vzteky. „A laskavě to na mě už nikdy nezkoušejte, nebo to s vámi dopadne bledě!!!“ Zněl opravdu naštvaně, takže se Kakashi radši sebral a šel.

Kolem poledne už okolo domu nikdo nebyl, tak se Naruto odvážil vyjít ven. Vydal se směrem k Ichiraku ramen. Moc dobře si všiml plížících se lidí, ale co mohl dělat. Ze stánku odešel po jedné jediné misce, neměl dobrou náladu.

Co mám dělat? Přemýšlel. Saie jsem miloval a Sasukeho...Počkat MILOVAL? Už ho nemiluju? Zarazil se. A co vlastně cítím k Sasukemu? Nevím, je to láska? Zarazil proud svých myšlenek a vydal se loudavým krokem domů. Najednou se zarazil. Před ním stál mladý chlapec(12). Měl světlé modré vlasy a tmavomodré oči.

„Konichiwa, Naruto-san.“ Řekl tiše a začervenal se.

„Ahoj, jak se jmenuješ?“ Zeptal se Naruto mile.

„Aoi(modrý).“ Hlesl. To jméno se k němu hodí. Napadlo Naruta a on se usmál.

„A copak potřebuješ Aoi-kun?“

„Já...musím vám něco říct.“ Zadrhl se chlapec. Zpoza rohu bylo slyšet povzbudivé hlasy jeho přátel.

„Tak mluv.“ Pobídl ho blonďák.

„Já...já...miluju vás Naruto-san.“ Vysypal za sebe Aoi.

„Co???“ Vypadlo z Naruta.

„Miluju vás.“ Zašeptal modrovlásek, natáhnul se na špičky a políbil konsternovaného Uzumakiho.

„To by mě nenapadlo, že jsi pedofil Naruto. A copak by tomu řekl Sai?“ Ozval se škodolibý Inin hlas. Aoi od Naruta odskočil a schoval se za něj. No ta mi tu chyběla.

„Nejsem pedofil Ino, není o tolik mladší. A vůbec, jdi pryč.“ Štěkl, popadl Aoie za ruku a táhl ho pryč.

Došli až k Narutově domu a vešli dovnitř. Naruto Aoie posadil na pohovku a podal mu sklenici džusu.

„Jak jsi přišel na to, že jsi do mě zamilovaný Aoi-kun?“

„No, to začalo před dvěma roky. Vrátil jste se z tréninku s Jiryou-sama a byl jste tak silný a úžasný. Stejný jako, když mi o vás vyprávěl Konohamaru. Zamiloval jsem se do vás už z vyprávění a když jste se vrátil, nemyslel jsem na nic jiného než na vás.“ Aoi sebou šil a červenal se jako rajče.

„Jsem Naruto, nevykej mi.“

„Dobře Naruto, zamiloval jsem se do tebe a nedokážu bez vás žít.“ Vrhl se k němu chlapec, objal ho a začal mu vzlykat do trika. Naruto ho pohladil po hlavě a utěšoval ho. A kdo obejme mě? Potřebuju to jako sůl. Pomyslel si nešťastně.

Tuhle chvíli si vybral Sai k tomu, aby se vrátil.

„Jsem do...“ Úsměv mu zmrzl na rtech, když uviděl jakéhosi chlapce v náruči Naruta. JEHO Naruta. Začíná toho bejt na mě moc. Povzdychl si blonďák. Jak tohle vysvětlím? Napadlo ho, protože to vypadalo asi velmi zajímavě.

Aoi se od něho kousek odtáhl. Pak ho obejmul kolem krku a přitáhl se blíž. Koukal na Saie vzdorovitým pohledem. Já se ho nevzdám. Rýsovalo se mu v očích.

„Aoi-kun, já...“

„Naruto-san, nechte mě být alespoň jeden den vaším milencem. Prosím. Prosím.....“ Prosil modrovlásek a v očích se mu opět chvěly slzy. Naruto se podíval na Saie, ten rezignovaně kývl.

„Dobře, ale jen jeden den.“ Svolil Uzumaki váhavě. Moc se mu to nezdálo.

„Děkuju moc.“ Skočil mu Aoi kolem krku.

„Uškrtíš mě.“ Zasípal Naruto a Aoi svůj stisk povolil.

„Super.“

„A co chceš dělat?“ Zeptal se Naruto opatrně.

„Jen tak tu být.“ Pokrčil Aoi rameny a schoulil se k Narutovi tak, že měl hlavu v jeho klíně. „Jen mě hlaď a všechno bude v pořádku.“ Řekl modrovlásek. Naruto ho tedy začal rukou vískat ve vlasech.

V podobném duchu se nesl zbytek odpoledne a nastal čas jít spát. Sai se zdekoval do pokoje pro hosty a Naruto s mírnými obavami vešel do ložnice a lehl si k Aoiimu.

Naštěstí brzy usnul, ale po chvíli ho vzbudil divný pocit na noze. Aoi se o něch třel svou vzrušenou chloubou a vzdychal. Naruto radši dělal, že spí, dokud modrovlásek s úlevným výkřikem jeho jména nevyvrcholil.

Pro Saie byla ta noc mučením. Poslouchal slastné steny Aoiiho a bál se představovat si, co se tam děje.

Ráno se Naruto vypotácel z ložnice a málem vrazil do Saie.

„Vypadáš unaveně hvězdo.“ Poznamenal Sai a políbil ho.

„Vůbec jsem se nevyspal, ten kluk se o mě pořád otíral.“ Hlesl Naruto tiše a vlezl pod sprchu.

„A co budeme dělat teď Naruto-san?“ Zeptal se Aoi s rozzářenýma očima.

„Teď půjdeš hezky domů.“ Odpálkoval ho blonďák.

„Ale...“

„Byl jsem se tebou, nebo ne? Tohle jsi chtěl, a teď jdi.“ Naruto si uvědomoval, že je k Aoiimu krutý, ale on by jinak neodešel.

„Dobře, sbohem Naruto.“ Vzlykl Aoi a vyběhl ven.

Ještě téhož dne spáchal Aoi Mikami sebevraždu.

Když se to Naruto dozvěděl, začalo ho trápit svědomí.

„Něměl jsem na něho být tak zlý.“ Opakoval si tiše.

„Nemohl jsi vědět, co udělá, nemůžeš za to...“ Objal ho Sai. Naruto se mu vztekle vytrhl.

„Nemůžeš tomu rozumět! Říkal, že beze mě nemůže žít, měl jsem to vědět! Měl jsem mu pomoct! Měl jsem, měl jsem...“ Zlomil se Narutovi hlas a blonďák vyběhl ven.

Uslyšel jen tiché: ,Hvězdo...´

Vyběhl z domu a ocitl se v chumlu svých obdivovatelů.

„Vypadněte všichni!!“ Zařval, ještě než začali žádat o autogram. Čumilové zmizeli.

Naruto se rozeběhl pryč, co nejdál. Zacpal si uši, nechtěl slyšet hlasy ve své hlavě. Vrahu! To ty jsi ho zabil. Vrahu, vrahu....! Říkaly. Zastavil se, rozhlédnul...a zjistil, že zastavil před SASUKEHO domem!!! Sasukeho už vůbec nechtěl vidět, ale něco mu nedalo a vešel dovnitř.

„Ahoj Naruto.“ Uslyšel melodický hlas.

„Sasuke...“ Polkl.

„Copak potřebuješ? Nebo jsi mě prostě chtěl tolik vidět?“ Zatnul pěsti, nesnášel tuhle Sasukeho sebejistotu.

„...“

„Tak pročpak jsi tady?“ Zašeptal mu černovlásek do ucha a jeho tělo se přilepilo těsně na to Narutovo. Narutovi naběhla husí kůže a on se otřásl pod náporem roztodivných pocitů.

Cítil se bezpečně, jakoby konečně byl tam, kde měl. Cítil se spokojeně, kdyby byl kočka, předl by. Ale cítil se i jako zrádce, nenáviděl se za to, co tímhle dělá Saiovi. Cítil spoustu dalších pocitů.

„Já...já nevím.“ Zasekl se Uzumaki.

„Že by to bylo kvůli tomu klukovi, co se zabil?“ Začal Sasuke. Naruto se otřásl.

„Trápí tě svědomí?“ Sasuke okolo něj začal obcházet v kruzích. „Potřebuješ zapomenout? Potřebuješ umlčet hlasy v hlavě?“ Ptal se tiše.

„Jak to víš?“

„Takovéto pocity jsem měl, když jsem poprvé zabil. Dotěrné hlasy v hlavě, které křičí: Zabil jsi ho, zabil jsi ho...! Vrahu, vrahu, vrahu...! Pořád a pořád dokola. Je to ono, viď?“ Naruto jen pokýval hlavou.

Sasuke k němu přešel, chytil ho za bradu a donutil ho, zvednout hlavu.

„Pomůžu ti.“ S tím přitiskl své rty na ty Narutovy. Naruto se polibku nebránil a opravdu, hlasy z jeho mysli ustupovaly.

„Sasuke...“ Cokoliv co chtěl říct, bylo přerušeno dalším polibkem. Sasuke ho strčil po zádech do postele a přiklekl si k němu.

„Nech mě zbavit tě tvé bolesti.“ Zašeptal touhou zastřeným hlasem. Stáhl z Naruta triko, kalhoty i spodní prádlo.

Naruto nebyl ani náhodou přesvědčený o správnosti svého počínání, ale může něco tak dobrého být zlé? Nechal se opečovávat černovlasým Uchihou a vypustil z hlavy myšlenky na Saie i Aoiho. Teď byl jen on a Sasuke.

Ucítil prsty, které ho jemně připravovaly na Sasukeho vpád.

Uvědomoval si, že s každou vlnou slasti, kterou mu Sasuke způsobil, byly hlsy slyšet míň a on se necítil zle.

Obmotal nohy kolem Sasukeho pasu a pomáhal mu v přírazech.

Zasténal, prohnul se v zádech a vyvrcholil mezi jejich těla. Sasuke ho po chvíli následoval.

Leželi vedle sebe, oba se ztráceli ve svých myšlenkách. Mladý Uchiha přemýšlel, jestli udělal dobře. A Naruto přemýšlel, nad tím, koho si vybrat.

Blonďatý mladík se zvedl. Oblékl se a shlédl dolů na Sasukeho.

„Kampak? Zase mi odcházíš?“ Zajímal se Sasuke.

„N-ne to...já...musím si to urovnat v hlavě.“ Vyšel z ložnice, prošel obývacím pokojem a zarazil se. Na stolku ležel starý svitek. Zvědavost mu nedala a prohlédl si svitek z blízka. Justsu duševní záchrany. Hlásal svitek hrdě. Zachraňte milovanou osobu před vnitřní bolestí a hlasem svědomí. Přeneste jeho bolest na sebe.…. Jutsu je nutno zapečetit výměnou krve, nebo tělesným stykem. Pokud ji nemilujete, nebude jutsu účinkovat.

Překvapeně se nadechl. Hlasy byly pryč. Znamenalo to snad, že ho Sasuke opravdu miluje?

„Nevím.“ Uniklo mu ze rtů, zatřepal hlavou a opustil dům.

Coural se vesnicí, ani moc nevnímal, kam jde. Cizí fanouškové už byli vyhozeni z vesnice a ti zdejší mu radši nechodili na oči, protože byl opravdu naštvaný. Zastavil se, nijak ho nepřekvapilo, že se dostal na „hlavy“, pomník Hokegeů(ach to skloňování). Chodíval tam dřív často.

Lehl si na zem, ruce dal pod hlavu a přemýšlel. Který z dvou černovlásků převažuje. Který z nich má větší část jeho srdce. Dřív by jednoznačně odpověděl, že Sai, ale teď si tím tolik jistý nebyl.

Všiml si, že zatímco přemýšlel, se setmělo. Vyšly hvězdy. ,Hvězdo...´ Uslyšel v hlavě a mohl si v klidu představit Saiův rozzářený obličej.

Prudce se vymrštil na nohy a rozběhl se směrem k jejich domu.

Zaklepal, i když tam byl doma. Sai mu přišel otevřít, vypadal docela smutně.

„Saii...já...musím ti něco říct.“ Začal nervozně blonďák a pohupoval se na špičkách jako nějaká puberťačka.

„Povídej, hvězdo.“ Usmál se mírně Sai. Naruta mírně bodlo u srdce při oslovení hvězda.

„Já...já...miluju Sasukeho....je mi to moc líto, promiň.“ Hlesl se skloněnou hlavou a s obavou se na Saie podíval. Ten měl pořád ten smutný úsměv.

„Já vím.“ Splynulo mu ze rtů tiše. „Pokud ho miluješ a budeš s ním šťastný, nebudu ti bránit.“ S tím zavřel dveře a Naruto mohl jen slyšet přes zavřené dveře Saiovy vzlyky.

Vydal se směrem k Sasukeho domu. Zazvonil. Sasuke otevřel dveře a zarazil se.

„Naruto...“

„Rozhodl jsem se.“ Pronesl tiše Uzumaki.

Černovlasý na něho jen zaraženě koukal.

„Pozveš mě dál? Asi teď nemám, kde bydlet.“ Sasuke ho políbil.

„Tak pojď.“ Řekl se svým obvyklým úšklebkem a vešel dovnitř. Naruto ho kvapně následoval.

„Jsem rád, že jsi se rozhodl...blonďáčku.“

…..................