Když láska zavelí...rozum je v pr**** ^__^

Ráno si Naruto opět vesele vykračoval, samozřejmě co nejdál od jistého šedovlasého úchylného ninji. Jak on se těšil domů. Nejvíc asi na ramen, který v Suně sice měli, ale nebyl nic moc.

Jen, co dorazili domů, přišla k němu červená Hinata(ono ji to jaksi nepřešlo).

„Naruto-kun, pořádám večírek na oslavu Dne Země, přijdeš?“ Zeptala se rudá jako rak.

„Přijdeme, viď Saii?“ Otočil se na černovlasého chlapce. Ten jen kývl. Popravdě řečeno, takhle to Hinata nemyslela, ale co měla dělat.

„Budu moc ráda. Začíná dnes v sedm večer.“ Rozeběhla se Hinata pryč, aby se mohla uklidnit, stála u Naruta moc blízko. Naruto se vydal v klidu domů se Saiem v patách.

Večer

„Tak pojď.“ Táhl za sebou Naruto Saie. „Jdeme pozdě.“ Sai se tedy nechal táhnout k Hinatině domu. Hinata jim přišla otevřít dveře, začervenala se a usmála se na Naruta.

„Pojď dál.“ Saiovu přítomnost ignorovala jako obvykle. Oba vešli a rozhlédli se. Z dívek tam byly TenTen, Hinata a Ino. Zbytek tvořili kluci. Byl tam Neji(nudil se), Lee(předváděl sílu mládí), Kiba(čučel po Hinatě), Shikamaru(skoro spal na stole), Chouji(likvidoval občerstvení) a Sasuke, ten propaloval Saie a Naruta pohledem. Byli tam jen chvíli a co čert nechtěl(ale já jo), vběhla tam Shizune.

„Saii potřebuje tě Tsunade-sama.“ Sai si povzdechl, rozloučil se s Narutem polibkem a vydal se za Bossem jejich vesnice. Naruto se odploužil k baru(Hinata má veeelkej barák) a objednal si saké.

Kopl ho do sebe a objednal si další, po chvíli si k němu přisedl Sasuke a objednal mu další. A další a další, až se Narutovi slušně motal jazyk a ani moc nemyslel.

„Jééé, Sasí víš, že máš krásný rty?“ Mumlal Naruto. Sasuke se ušklíbl, měl Naruta tam, kde chtěl. Přešel k Hinatě.

„Odvedu ho, je úplně pod obraz.“ Hinata jen přikývla, v Sasukeho přítomnosti se nikdy necítila dobře.

Sasuke vzal Naruta kolem ramen a vedl ho ven. Ještěže bydlel blízko, Narutovi se totiž pletly nohy. Černovásek odemkl dveře a strčil Naruta do chodby. Ten to však nevybalancoval a spadl, přičemž Sasukeho stáhl s sebou.

Mladý Uchiha toho okamžitě využil a začal Naruta líbat. Naruto se ani trochu nebránil, spíš se přidal. Sasuke jen nohou přibouchl dveře a stáhl z Naruta triko. Bylo mu šumafuk, že jsou na chodbě.

Nedočkavě sjel rty a jazykem na Narutův hrudník a lehce ho líbal, sem tam udělal cucflek. Naruto jen sténal a vzpínal se proti Sasukeho rukám. Ten se spokojeně šklebil a stáhl z Naruta ostatní oblečení. Mazlil se s blonďáčkovým tělem a všude nechal alespoň jednu rudou značku. Pak nedočkavě pohltil Narutův penis do úst.

„Sasuke.“ Sténal Naruto, ničeho jiného momentálně nebyl schopen. Sasuke ho jemně sál a laskal jazykem. Stačilo pár pohybů černovláskovy hlavy a Naruto s úlevným výkřikem dosáhl vyvrcholení.

Sasuke všechno spolykal, naslinil prsty a zatímco Naruta opět líbal, začal prstem pronikat do jeho otvoru. Naruto něco zasténal Sasukemu do úst a roztáhl nohy, aby měl Sasuke lepší přístup.

„Ty jsi taková děvka Naruto.“ Poznamenal Sasuke šeptem s úšklebkem.

Již nemohl čekat, vytáhl prsty a nahradil je něčím lepším. Naruto zavzdychal a obtočil své nohy kolem Uchihova pasu. Oba hlasitě sténali a vyzkoušeli různé polohy. Pak se Naruto stulil k Sasukemu a usnul, Sasuke je přikryl dekou a vzápětí Naruta napodobil.

Sai si vykračoval k Sasukeho domu. Vše si s Tsunade již vyřídil a od Hinaty se dozvěděl, že Sasuke Naruta odvedl k sobě, protože byl blonďák jako dělo. Byl připravený na hodně věcí, ale rozhodně ne na pohled, který se mu naskytl. Naruto i Sasuke leželi na chodbě za dveřmi, NAZÍ a Naruto si spokojeně chrupkal v Sasukeho náruči.

„Naruto.“ Hlesl Sai. Osoby se začaly vrtět. První své oči otevřel Sasuke a vítězně se díval na Saie. Přitáhl si Naruta k sobě a ten se zrovna začal probouzet. Otevřel své modré oči a podíval se na Saie. Nechápal, proč má jeho malíř v obličeji tak nešťastný výraz. Pak si uvědomil cizí ruku okolo svého pasu.

„Saii, Sasuke.“ Hlesl a pomalu se mu vše v paměti oživovalo. „To ne.“ Zašeptal. Sai se otočil a vyšel ze Sasukeho domu. Naruto se okamžitě zvedl, oblékl si nějaké oblečení( pro informaci: svoje triko, Sasukeho kalhoty, Sasukeho fešný pásek od Orochimara XD) a bosý se rozeběhl za Saiem.

„Saii!!!“ Zavolal a Sai se pozvolna zastavil.

„Saii já...“ Nevěděl, co říct Naruto. Sai ho přerušil.

„To je v pořádku, zůstaň s ním, jestli jsi s ním šťastný. Já se s tím vyrovnám.“ Řekl tiše a smutně Sai.

„Ale já chci zůstat s tebou.“ Vykřikl Naruto.

„Opravdu?“ Podíval se na něj Sai nevěřícně. Naruto přikývl. Sai ho objal.

„Co to máš na sobě?“ Naruto si teprve teď prohlédl své ošacení.

„To bylo první, co sem popad.“ Zatahal rozpačitě za pásek. Sai se pousmál.

„Dobře, tak pojď domů.“ Oba odešli.

Strávili klidný den, Sai maloval a Naruto odpočíval. Ale stále tam byla trochu napjatá atmosféra. V tom do pokoje balkonem vskočila TenTen .

„Máte misi, jen vy dva, tak sypte za Hokage-sama.“ Oznámila a zase oknem vyskočila. Oba následovali jejího příkladu a vydali se za Tsunade.

„Tak co potřebuješ bábi?“ Zeptal se Naruto. Tsunade se zachmuřila nad oslovení bábi a vražedně se na Naruta podívala.

„Máte misi. Dovedete jednoho muže do jeho vesnice!“

„OK, bábi.“ Vyběhl Naruto se Saiem v patách ven a až u brány slyšeli Tsunadin výkřik.

„Neříkej mi bábi!!!“ U brány se setkali se svým „nákladem“. Byl to muž okolo třiceti se světle fialovými vlasy, který se jim představil jako Takao(nějakej můj výmysl).

Vyrazili, přičemž se Naruto samozřejmě ptal Takaa na všechno možné i nemožné. Takaao si ho zvědavě prohlížel. Sai si jeho pohledu všiml a byl „mírně“ znepokojen. Naruto si toho nijak nevšímal a dál brebentil.

„Ty Naruto?“ Začal Takao, když se navečer přiblížili na dohled jeho vesnice(bylo to tam blízko).

„Hmm?“

„Nechtěl by jsi se tu na pár dní zdržet?“ Nabídl. Sai zaťal pěsti a Naruto se zarazil.

„Proč?“ Podivil se.

„No víš.“ Začal vysvětlovat Takao. „Já jsem fotograf jedné fotoagentury a ty máš skvělou figuru. Nafotil bys tu pár fotek a v klidu by jsi se mohl vrátit domů.“ Nejistě se na něho podíval. „Samozřejmě bys dostal zaplaceno.“ Naruto se zamyslel. Za zkoušku nic nedám. Pomyslel si nakonec a podíval se na Saie. Ten se ovšem nijak nadšeně netvářil, ale nechával naruta, aby se rozhodl sám.

„Tak jo.“ Řekl Naruto nakonec tiše. Takao se rozzářil a hmátl do batohu.

„Skvěle, prosím podepiš smlouvu.“ Podal mu papír i s propiskou. Naruto ji rozmáchle podepsal a až pak se zamyslel nad důsledky svých činů.

„Bábi se asi bude zlobit.“ Řekl pomalu.

„Si piš.“ Kývl Sai.

„Co kdybys šel do Konohy? Já se pak vrátim.“ Pronesl, aniž by se zamyslel. Saie bodlo u srdce.

„Dobře.“ Přikývl, políbil ho a zmizel.

Naruto s Takaem vešli do vesnice a vydali se k Takaově bytu, tam měl Naruto přespávat. Blonďák si lehl na pohovku, Takao zalezl do ložnice a oba usnuli.

Ráno se oba vydali do agentury. Tam Naruta odvedl ke kostymérovi. Ten mu dal do rukou hromady oblečení a šlo se fotit. Naruto se musel různě kroutit, usmívat se nebo se naopak tvářit smutně. Šlo mu to dobře, i když u některých dost ostře protestoval, Takao vždy použil vhodné přesvědčovací prostředky.

Takhle v klidu to šlo několik dní(žádné znásilňování nebude, smůla).

„Tak se měj.“ Loučil se s ním Takao a podal mu jakousi obálku. Naruto ji otevřel a spatřil album jeho fotek. Vztekle ho zničil s pomocí rasenganu a za doprovodu Takaova veselého smíchu se vydal domů.

Vesele se se Saiem přivítal. Tak radostně poskakoval, až mu z batohu něco vypadlo. Sai se pro to sehnul a zvedl to. Bylo to další fotoalbum. Se zaujetím si ho prohlížel. Z některých fotek se mu spustila krev z nosu.

„Jak tě přinutil vyfotit tohle?“ Ukázal mu jednu z nich, zatímco si spěšně utíral krev. 

Naruto mu ukázal Gamu-chan(jeho milovanou žabí peněženku). Takao totiž pokaždé, když Naruto něco odmítl, přitlačil špičku nože k jemné tkanině jeho peněženky. „Tak to je všechno jasné.“ Pousmál se Sai. Naruto si od něj vzal album zpět a strčil ho do kapsy.

„Tak co jsem prošvih?“ Zeptal se Naruto zvědavě a nechal se obejmout.

„No, Tsunade pěkně řádila. Jinak nic...jo Sasuke má chřipku.“ Blonďák nejdříve ztuhl při Sasukeho jméně a pak se rozesmál.

„Sasuke je nemocnej?“

„Jo.“ Kývl Sai. „Promiň, ale budu muset jít. Mám misi.“ Dodal smutně.

„Dobře, já si půjdu lehnout. Jsem unavenej.“

„Naruto...já jen...nestalo se tam nic? Myslím jako...no díval se na tebe dost hladově.“ Zasekával se malíř.

„Ne nic, opravdu se nic nestalo.“ Napřímil Naruta dva prsty jako při přísaze.

„To jsem rád. Měl jsem strach.“ Pousmál se Sai.

„O mě, nebo o to jestli tě nepodvedu!?“ Vyjekl Naruto a rozběhl se domů.

„Počkej, já to tak nemyslel...“ Poklesl Saiovi hlas. Ač nechtěl, musel se vydat na tu misi. Naposledy se za Narutem podíval a vydal se k bráně.

Naruto běžel, běžel co nejdál od Saie. Věděl, že Sai to nemyslel zle, ale nemohl se ovládnout. Slzy se mu spustily po tvářích a blonďák byl rád, že už je doma. Zapadl do ložnice a schoulil se do postele. Na chvíli usnul.

Když se vzbudil, byla už tma. V jeho nitru se střetávaly dvě myšlenky. Jedna byla zůstat doma, druhá vydat se za Sasukem a zjistit, jak mu je. Nakonec zvítězila ta druhá. Zvedl se a vykradl se do nočních ulic Konohy.

Skočil oknem do Sasukeho ložnice a zůstal sedět na parapetu. Myslel si, že mladý Uchiha spí, proto ho velmi překvapil tichý hlas.

„Přišel jsi za mnou Naruto?“ Sasukeho hlas zněl trochu chraptivě, ale nemoc neubrala hlasu na melodičnosti. Naruto šokem málem spadl z okna. Radši vlezl dovnitř, stejně nemělo cenu předstírat, že tam není.

„Tak jak ti je? Slyšel jsem, že máš chřipku.“ Zeptal se.

„Už je to skoro dobrý, jen chraptím. To se ti po mně tak stýskalo?“

„Sasuke já...“ Zadrhl se Naruto.

„To se ti naše minulá noc tak líbila, že si se vrátil? Já na ni nemohu zapomenout.“ Ze Sasukeho hlasu byla slyšet samolibost.

„Zapomeň na to!!! Mezi námi se nic nestalo, rozumíš?!?!?!“ Vykřikl Naruto a vyskočil oknem ven. Ozvalo se lehké plesknutí, jak cosi dopadlo na zem(copak asi?) a Sasuke osaměl. Při Narutových slovech ho mírně zabolelo u srdce. Zvedl se a šel se podívat, co Narutovi vypadlo. Zvedl album a prohlížel si Narutovy fotky, přičemž málem vykrvácel z nosu.

Však já tě dostanu. Pomyslel si a s Narutovými fotkami v rukou usnul.