Když láska zavelí...rozum je v pr**** ^__^

„Jestli se ti podaří dostat Naruta, chci...ho na jednu noc.“ Vyřkl Kakashi. Sasuke se zastavil.

„Zbláznil jste se?!“ Zasyčel na něj. „Já se snažím získat jeho důvěru, aby opustil Saie a vy po mě chcete, abych vám ho půjčil jako nějakou podřadnou hračku?! Těžko mi bude důvěřovat, když si k němu přijdete a oznámíte mu, že se s vámi má vyspat, že jsem vám to slíbil.“

„Neboj, byl bych v tvé podobě, ničeho by si nevšiml.“ Vysvětlil mu Kakashi.

„Na to rovnou zapomeňte!“ Zavrčel Sasuke naštvaně.

„Snad se nebojíš, že bych byl lepší než ty.“ Zeptal se Kakashi pobaveně.

„Ne, nerad se dělím.“ Ušklíbl se Sasuke. „A o Naruta se dělit nehodlám ani náhodou!“

„Něco bys měl vědět.“ Promluvil Kakashi. „Toužím po Narutovi už moc dlouho, vezmu si ho, ať chceš, nebo ne.“

„A Saiovi jste si neřekl?“ Poznamenal Sasuke.

„Sai má na to moc měkké srdce, ty ne.“ S těmi slovy se od Sasukeho odpojil a vrátil se ke zbytku skupiny. Sasuke zůstal ve předu a přemýšlel nad Kakashiho slovy.

„O čem jste se Sasukem mluvili?“ Zeptal se Naruto zvědavě, když se k k nim Kakashi připojil.

„O ničem důležitém.“ Řekl Kakashi a poškrábal se ve svém šedivém háru.

„Já jen, že se Sasuke tvářil dost naštvaně.“ Pokrčil rameny Naruto.

„To nic, on se tak přeci tváří obvykle.“ Prohlásil Yamato. Narutovi se to sice moc nezdálo, ale rozhodl se nechat to plavat.

Celý den, kromě několika přestávek na jídlo, šli bez zastávky, aby se co nejdřív dostali do Písečné.

Večer se zastavili v les na jakési mýtině.

„Beru si první hlídku.“ Přihlásil se Sasuke.

„Jak chceš.“ Pokrčil rameny Kakashi a sám zalehl do spacáku. Ostatní ho následovali. Po třech hodinách Sasukeho vystřídal Naruto. Sasuke tam s ním ještě chvíli seděl těsně nalepený na na něho. Na Narutův tázavý pohled řekl, že je zima. Pak nechal Naruta osamotě s myšlenkami, co s ním dělá Sasukeho přítomnost.

Za další tři hodiny Naruto vzbudil Saie. Stulil se u něho do klubíčka s hlavou na Saiově klíně a usnul. Sai ho jen s úsměvem hladil ve vlasech a hlídal.

Ráno se opět vydali na cestu. Naruto si vesele kráčel a Sai se Sasukem, kteří kráčeli každý po jednom jeho boku, se navzájem propalovali očima. Kakashi se nad tím pod maskou pobaveně culil a Yamato si jich radši nevšímal.

Najednou Naruto klesl na kolena. Sai i Sasuke se na něho polekaně otočili. Narutovi z ramene trčela šipka.

„Naruto slyšíš mě?“ Zeptal se ho Sai. Naruto se po něm otočil zamlženýma očima a svalil se na zem. V šipce bylo pravděpodobně nějaké uspávadlo.

„Do háje.“ Zanadával Kakashi a zaujal bojovou pozici. Ostatní ho napodobili. Sai zůstal stát u Naruta, protože to vypadalo, že jdou po něm. A taky že ano. Vzápětí se z křoví vynořili čtyři ninjové a rozběhli se směrem k Narutovi. Dva odrazil Yamato, s jedním bojoval Kakashi a jeden se dostal až k Narutovi. Ten, jak byl omámený, se zmohl jen na zvednutí hlavy.

Uviděl katanu a kunai, jak zarazili nepřítelův útok. Sai se Sasukem se probodli pohledy a pak se společně vrhli na nepřítele, který ohrožoval Naruta. Je jasné, že ten jejich společný útok nemohl ustát.

„Jsi v pořádku?“ Přiběhli k němu oba se stejnou otázkou. Naruto se jen usmál, že se nikomu nic nestalo a podlehl účinkům uspávadla. Sai ho vzal do náruče a vydal se s ním dál. K Písečné to bylo docela daleko a jiná vesnice v blízkosti nebyla, takže museli Naruta odnést až tam, aby ho mohli v nemocnici prohlédnout.

Po pěti hodinách se Naruto začal vrtět.

„Saii?“ Zašeptal.

„Ano?“ Usmál se na něj Sai.

„Jsi v pořádku?“ Na Saiovo kývnutí pokračoval: „A Sasuke, Kakashi a Yamato?“

„Ti jsou taky v pořádku.“ Odvětil Sai. „A co ty? Motá se ti hlava? Bolí tě něco? Vidíš dobře?...“ Začal se starostlivě vyptávat.

„Saii jsem v pořádku.“ Odvětil chabě a otočil se na ostatní, aby ho podpořili, ale podpory se jaksi nedočkal. Naopak.

„Kolik vidíš prstů?“ Přešel k nim Sasuke a ukázal Narutovi tři prsty.

„Čtyři.“ Udělal si z nich legraci, ale když uviděl jejich starostlivé výrazy, vzal zpátečku. „Vidím tři prsty Sasuke. Hlava se mi nemotá, bolí mě akorát trochu to rameno, jak mě do něj trefili a vidim dobře.“ Sai i Sasuke si viditelně oddechli.

„Saii už mě můžeš pustit na zem.“ Poznamenal blonďáček. Sai ho velice neochotně postavil na vlastní nohy. „Díky za servis.“ Pošeptal mu ještě blonďáček do ucha, pak zas vyrazil vesele kupředu. Sai se pousmál a pokračoval v cestě.

„Gaaro. Jak dlouho jsme se neviděli?“ Zeptal se pak.

„Asi měsíc.“ Usmál se Gaara.

„To je ale hrozně dlouhá doba, musíš mi pak vyprávět, co se tu stalo.“

„A ty mě.“ Řekl Gaara. „Není tohle Sasuke?“ Otočil se ke zbytku skupiny.

„Jo.“ Usmál se Naruto. „Vrátil se k nám.“

„A kde máte Sakuru?“ Podivil se Gaara, že nikde nevidí tu růžovou potvoru, kterou nikdy neměl rád.

„No Sakura je...někdo ji oběsil.“ Oznámil mu Naruto „smutnou“ zprávu. „Jo, tady máš ten svitek.“ Podal mu Naruto svitek.

„Jakej svitek?“ Zeptal se Kazekage.

„No ten jsme ti přece měli přinýst.“

„No Naruto podstatou naší mise nebyl tak úplně ten svitek.“ Vložil se do toho Kakashi. „Podstatou naší mise bylo dovést tě sem.“

„Cooo?“ Vyjekl Naruto. „Vy jste to věděli?“ Otočil se naštvaně na Saie a Sasukeho.

„Ne. Věděl jsem to jen já, Yamato a Tsunade.“ Naruto se uklidnil.

„A proč jsem vlastně tady?“ Zajímal se.

„No, okolo Konohy se potuluje velké množství lovců odměn. Pravděpodobně jdou po tobě, ten útok to potvrdil. Proto jsme tě vzali sem, tady budeš v bezpečí, než se s nima vypořádáme. Pro jistotu tu s tebou zůstanou Sai a Sasuke. Tak my mizíme.“ Řekl a i s Yamatem se obrátil k odchodu.

„Naruto popovídáme si?“ Navázal na předchozí téma Gaara.

„Jasně.“ Zazubil se Naruto.

„Kluci? Nechali byste nás samotný? Potřebujeme si popovídat jako „bratr s bratrem“. Kankuro vám ukáže pokoje. Sai ty víš kam máš jít, viď, máte stejný pokoj jako vždy.“ S těmi slovy popadl Naruta kolem ramen a odešli do jeho pokoje.

Sai se Sasukem se navzájem probodli očima a následovali Kankura.

U Gaary

„Tak jak vám to jde se Saiem?“ Začal Gaara.

„No...dobrý.“ Ošil se Naruto.

„Nezníš moc nadšeně.“

„Ty víš, že se mi Sasuke líbil, že jo?“ Podíval s na něj.

„Jo, ale teď máš Saie, ne?“

„To sice jo, ale mám pocit, že Sasuke po mně jede.“ Povzdychl si Naruto.

„A v čem je problém?“ Pozdvihl obočí Gaara.

„Já si teď nejsem jistý, jestli se mi někdy úplně přestal líbit a jeho dotyky, nevím, co si o tom mám myslet.“ Dal zničeně hlavu do dlaní.

„To bude dobrý. Ono se to určitě nějak vyřeší.“ Objal ho Gaara.

„Myslíš?“ Koukl na něj Naruto.

„Jo.“ Usmál se na něj povzbudivě Gaara.

„Snad jo. A co ty?“

„Asi sem ze zamiloval.“ Přiznal Gaara neochotně, moc se mu nechtělo, ale slíbili si, že si budou říkat všechno.

„Nepovídej, teda povídej. Do koho?“ Narutovi se zvědavostí rozsvítila očka.

„Ale nebudeš se mi smát.“ Zahrozil červenovlasý mladík.

„Ne. Kdo to je?“

Gaara se dlouze nadechl. „Lee.“ Řekl potichu.(nejsem příznivcem GaaLee, ale dopřejme jim štěstí)

„A co Lee?“ Zeptal se Naruto bez jediné stopy smíchu v hlase, na Gaarův podivný vkus už si zvykl.

„Nevím.“ Přiznal Gaara. „Víš co? Jdem na panáka.“ Oznámil a už táhl Naruta k nejbližšímu baru.