Když láska zavelí...rozum je v pr**** ^__^

Ráno se Naruto přiřítil na trénink s úsměvem od ucha k uchu.

„Co se stalo?“ Podivil se Kakashi, takhle se Naruto při Saiových misích obvykle nechoval.

„Sai se vrací!!!“ Výskl Naruto a ze samé radosti začal dělat přemety.

Sasukeho nálada opět klesla bůhvíkam.

„Vážně?“ Zeptal se Kakashi.

„Jo, není to super?“

„Jasně, že to je super.“ Přitakal Kakashi.

„Jo.“ Přidal se Sasuke neupřímně.

Naruto ho v návalu radosti objal. Sasuke šokem ztuhnul a než si stihl začít užívat pocit mít Narutovo tělo na sobě, Naruto se odtáhl.

„Promiň.“ Omlouval se.

„To je v pohodě, máš radost.“ Usmál se na něj Sasuke.

Sakura hodila vražedný po Narutovi, protože si dovolil obejmout JEJÍHO Sasukeho.

Naruto si jí však nevšímal, byl stále v mírné euforii. A začal předvádět různé akrobatické kousky.

Sasuke mezitím přešel k Sakuře.

„Sakuro?“

„Ano Sasuke-kun?“ Odpověděla Sakura, celá happy, že je Sasuke tak blízko u ní.

„Přijď v 8 večer do lesa k jezírku. A NIKOMU o tom neříkej, jasné?“ Zavrčel.

„Samozřejmě Sasuke-kun.“ Odpověděla.

„Kakashi-senseií, mohla bych odejít? Mám ještě nějakou práci.“ Zeptala se s širokým úsměvem.

Kakashi přikývl a propustil i Sasukeho s Narutem, protože Naruto byl opět mírně k nepoužití, tentokrát ovšem z radosti.

„Sasuke nechtěl bys jít se mnou k bráně čekat na Saie?“ Upřel na něho Naruto svá psí očka.

„Jasně.“ Usmál se na něj Sasuke, i když tam na tu bleduli čekat nechtěl.

„Super.“ Popadl ho Naruto za ruku a táhl ho k bráně.U brány zamával na Izumu a Kotetsu.

Potom se oba dva posadili na velký kámen a sledovali cestu.

Ovšem dlouho nebyla ani známka po lidech a Naruto se začal nudit. Začal tedy pobíhat všude okolo.

Sasuke se po chvilce zvedl, aby ho zklidnil, ale jaksi se připletl Narutovi do dráhy a jelikož Naruto běžel dost rychle, srazil Sasukeho k zemi a...následkem setrvačnosti Sasukeho políbil. Nejdřív byl tak v šoku, že se ani nehnul, pak se ale rychle zvedl a začal koktat omluvy.

„S-s-sasuke p-p-promiň já já nechtěl.“ Tváře měl mírně červené, zvlášť, když si uvědomil, že malá část jeho by si to klidně zopakovala. Zatřepal hlavou a pomohl Sasukemu na nohy.

„To nic, byla to nehoda.“ Usmál se Sasuke, ale radši se otočil zády, protože polibek na něm zanechal neklamné stopy.

Zbytek odpoledne proběhl v klidu.

Ve čtvrt na 8 se Sasuke na chvilku vypařil a vrátil se o pět minut později se širokým úsměvem.

U Sakury

Snad jsem na nic nezapomněla. Myslela si Sakura úskostně, když spěchala na „rande“ se Sasukem. Kdyby věděla, co ji čeká, radši by nevytáhla paty.

„Ahoj Sakuro.“ Ozval se Sasukeho hlas. Jéžiš, co to má na sobě? Nedal na sobě své pocity znát a usmíval se na ní.

„Ahoj Sasuke.“ Usmála se na něj zářivě.

„Pojď za mnou. Mám pro tebe překvapení.“ Pokynul jí Sasuke a sám se jal šplhat po stromě.

Sakura ho opatrně následovala na vcelku vysokou větev.

Přivolal si ještě dva klony a vytál z kapsy dlouhý červený provaz. Uprostřed vytvořil velmi volnou smyčku, kterou Sakuře přetáhl přes hlavu tak, aby to necítil. Konce provazu hodil klonům a ti je přivázali kousek výš.

„Už můžeš otevřít oči.“ Řekl Sakuře.

„Kde je to překvapení?:“ Zeptala se Sakura, když oči otevřela.

„Uvidíš.“ Řekl Sakuře. „Ale moc se ti asi líbit nebude.“ Dodal.

„Bude, všechno, co je od tebe, se mi bude líbit.“ Přesvědčovala ho kvapně růžovovlasá dívka.

„Když myslíš.“ Pokrčil rameny Sasuke a urovnal jí smyčku kolem krku.

„To je můj dárek pro tebe. Užij si ho. Pá.“ Usmál se na ni křivě a strčil ji dolů.

Sakura sebou cukala, smyčka totiž nebyla uzpůsobena tak, aby oběti zlomila vaz jako na popravě. Pěkně Sakuru škrtila. Ta sípala, postupně modrala a pak už se zmohla jen na pár škubnutí nohou.

Byl konec.

Navíc za její smrt nemohl Sasukeho nikdo podezřívat. Za prvé byl celou dobu s Narutem. Za druhé použil lano, které se vyrábí jedině ve Skryté Kamenné a Listová je nekupuje(Sasuke sám je šlohnul po odchodu od Orochimara). A za třetí použil všechna Jutsu, která znal, aby nemohli zjistit, kdo to udělal.

Sasuke se naposled pokochal pohedem na Sakuru, její bezvládnétělo se mihotalo na provazu, který se houpal z jedné strany na druhou. Ušklíbl a pak všechny tři klony zmizeli.

U Sasukeho a Naruta

Sasuke se ušklíbl. Díky klonům si pamatoval každou chvilku Sakuřina utrpení a vyloženě si to užíval.

„Sasuke, není ti nic?“ Všiml si Naruto změny výrazu v Sasukeho obličeji.

„Ne, nic mi není.“ Usmál se na něj opět Sasuke(v Narutově přítomnosti byl vůbec samý úsměv, čím to bude?) a ukázal k zatáčce. „Není to Sai?“

„Jo.“ Rozzářil se Naruto a rozeběhl se mu naproti.

„Saiiiii!“ Vykřikl a skočil mu kolem krku. „Stýskalo se mi.“ Řekl už tišeji.

Yamato se pro jistotu zdekoval, ještě než dorazili na dohled, aby je nemusel sledovat.

„Tak jak ses měl?“ Zeptal se Sai, i když odpověď tušil.

„Hrozně. Moc se mi po tobě stýskalo.“ Řekl Naruto plačtivě a vyžádal se polibek.

„Ehm, nerad ruším, jen jsem ti chtěl říct ahoj Naruto.“ Ozval se Sasuke, Saie ednoduše ignoroval.

„Jo, ahoj Sasuke, dík, že jsi tu se mnou čekal.“ Usmál se na něho Naruto.

Sasuke se otočil a vydal se pomalu domů. Na tváři mu hrál pobavený úšklebek, při vzpomínce na Sakuřino bezvládné tělo.

Zajímalo by ho, kdypak na to asi přijdou.

„Co tu dělal Sasuke?“ Zeptal se Sai.

„Čekal tu se mnou.“ Usmál se na něho Naruto.

„Jak dlouho si tu vlastně čekal?“ Zajímalo Saie.

„Od rána.“ Pochlubil se Naruto.

„Ty jsi prostě moje hvězdička, viď?“ Řekl Sai s úsměvem a počechral mu jeho zlaté vlasy.

„Jo.“ Přisvědčil Naruto a znovu ho políbil. Z něžného polibku se stal vášnivý tanec jazyků.

„Pojďme domů.“ Pobídl ho černovlásek.

„Fajn.“ Zavěsil se do něho Naruto a vyrazili k jejich domu.

Náhle, ale noční klid ve vesnici proťal thlý, vyděšený výkřik.

Naruto se Saiem se na sebe podívali a pak oba vyrazili směrem, odkud se výkřik ozýval.

Když doběhli, uviděli absolutně vyděšenou a ztuhlou Ino.

„Ino, co se stalo?“ Zeptal se Sai opatrně.

Ino si jich ovšem jakoby vůbec nevšimla a dál upírala pohled někam nahoru.

PS: Takže jsme se všichni dočkali, je mrtvá...hihi...jste rádi?